Smích je lék

recenze

Pomalu, ale jistě nám na dveře začíná klepat nejkrásnější část celého roku, vánoční čas. V tomto období by každý z nás měl kolem sebe rozdávat lásku, radost a přát ostatním to nejcennější v našich životech, zdraví. Od té doby, co mám děti, Vánoce zbožňuji. Je něco nepopsatelně krásného vidět rozzářená dětská očka a upřímnou dětskou radost. A já se nejen díky dětem, ale i díky knihám s vánočními příběhy, které samozřejmě u nás doma nesmí před spaním a během dne chybět, mohu vracet zpět do dětských let a zapomenout na všechna trápení a starosti nás dospělých.

A tak se stalo, že díky vybírání dalšího příběhu s vánoční tématikou jsem si všimla, že má oblíbená spisovatelka pro děti, Dana Šianská, vydala další knihu a jako dělanou pro nás, protože hned první věta v anotaci hlásá, že se jedná o poetický vánoční příběh plný zázraků. Od této spisovatelky jsme doma četly jak její první knihu, Zakázané prázdniny, tak i Toničku a piráta Jedno oko. Oproti dvěma předešlým knihám je u nejnovější autorčiny knihy s názvem Dobrodružství začíná pod hvězdami, změna u nakladatelství. Tato zmíněná vyšla u nakladatelství Fragment, zatímco dvě předchozí v nakladatelství Krigl.

Nejsem jednou z těch, kteří dají na informaci ohledně doporučeného věku pro čtení dané knihy. Myslím si, že záleží hlavně na tom, jak dítěti rodiče buďto příběh přečtou (budoucím čtenářům) a nebo mu ho pomohou více vysvětlit. Ačkoliv na knize Dobrodružství začíná pod hvězdami je psaný doporučený věk čtenáře od 9 let, má skoro šestiletá dcerka poslouchala s očekáváním a trpělivostí. A příběh jí zaujal, obzvláště se vžila do role malé tajemné holčičky, která je jednou ze dvou hlavních postav. Líbilo se mi, že po celou dobu, co jsme knihu četly (zvládly jsme to za dvě odpoledne), dcera přemýšlela, čím by ona malá holčička mohla být a odkud se vlastně vzala. Dle dceřiných slov se jedná o andílka, který přišel, aby pomohl...

Jak už nám samotný název říká, celý příběh začíná pod hvězdami. Pár dní před Vánoci je totiž v lesním krmelci nalezena malá holčička, která začne přede všemi utíkat. Až tedy jednomu pánovi se podaří upoutat pozornost děvčátka. Přestane utíkat a děvčátko dopraví kvůli podchlazení do nemocnice. Děvčátko nemluví, nikdo neví, jak se jmenuje, kolik jí je let (vzhledově vypadá na deset), nikdo nezná její rodiče, nikdo se po děťátku neptá. Jako kdyby snad spadla z nebe. V nemocnici jí z toho důvodu začnou říkat Divoška.

Zde se také děvčátko setkává s Alešem - dvanáctiletým chlapcem, který je vážně nemocný a který je dosti skeptický ohledně svého uzdravení a je navíc smutný, protože už chce být doma. A tak se z těchto dvou, svým způsobem osamocených dětí, stávají kamarádi. I když se zpočátku zdá jejich cesta ke kamarádství být složitější, cestu si k sobě najdou. A jak je již známo, ne jen láska, ale i věrné přátelství i hory přenáší…

Příběhy, ve kterém jsou hlavními hrdiny nemocné děti, jsou pokaždé smutné. O to více, pokud se příběh odehrává o Vánocích, stejně jako příběh v této knize. Ale všichni přece víme, že není lepšího času na konání zázraků než Vánoc, a tak jsem pořád věřila, že i nějaký zázrak se stane v tomto příběhu.

Kniha je rozdělena na šestadvacet kapitol, z nichž každá začíná ilustrací labutě. Proč zrovna labuť?, říkala jsem si zpočátku. Během čtení však čtenář pochopí. O krásné černobílé ilustrace v knize se postarala Barbora Kyšková. Musím dát plus za to, že v této knize obrázky věrně zapadaly k dané kapitole. Již v mnoha ne jen dětských knihách jsem se bohužel setkala s tím, že ilustrace byly prostě jen halabala vsazené, bez jakékoliv kontextu se psaným textem.

Mně osobně se stejně jako mé starší dcerce zalíbila nejvíce postava “Divošky“, která si umí získat lidi kolem sebe svým velkým elánem a radostí k životu.Její radost je přímo nakažlivá. Při předčítání mým dětem se mi stalo, že jsem se upřímně usmívala a tento smích jsem přenesla i na starší dceru. (Té mladší, roční, byl tedy nějaký příběh zcela ukradený a dál se věnovala stavění komínu z kostek, i když to měla se zvukovou kulisou.) A když jsem dočetla příběh dětem, musela jsem si ho přečíst ještě večer v poklidu když obě děti spaly. Jen tak, abych uspokojila tu malou holku v sobě.

V dnešní době, kdy se českým dětem dost plete Ježíšek s bláznivým Santa Clausem, mě zahřálo u srdce, když jsem v příběhu četla, že děti více obhajují našeho krásného a tajemného Ježíška než toho červeného strašáka. Za to má u mě paní spisovatelka velké plus.

Tento krásný lidský příběh z období Vánoc doporučuji k přečtení a k zamyšlení každému. Ať už se jedná o dětského čtenáře, či dospělého, který se chce v předvánočním čase více pousmát na ten svět kolem sebe. O tom totiž přece Vánoce jsou.

Komentáře (0)