Sen o Somersetu

recenze

Píše se rok 1835. Ocitáme se v Jižní Karolíně a seznamujeme se se Silasem Toliverem. Jeho největším snem je odcestovat do Texasu a založit si vlastní bavlníkovou plantáž Somerset. Je pro to ochotný obětovat naprosto cokoliv...Za svůj sen zaplatil opravdu vysokou cenu, kterou však milionkrát splatil a odčinil. Přesto měl však Silas na paměti matčina slova, že půdu, na které vybuduje svůj domov, stihne prokletí.

A tak plynou roky - synové na Somersetu střídají své otce, mění se doby, móda, ruší se otroctví. Jen láska k bavlně a práci stále zůstává.


Leila Meacham je záruka toho, že i kdyby napsala sci-fi nebo dystopii, bude to skvělá kniha. Historické romány nečtu, protože mě absolutně nebaví, ale jak jsem psala, Meacham je jistota, a tak jsem si knihu pořídila. A byl to naprosto skvělý zážitek.

Sen o Somersetu je rodinná sága, která dějově předchází román Poselství růží. Příběh nás zavádí do první třetiny 19. století do Ameriky. Hlavním protagonistou je Silas Toliver, jehož srdce touží po vlastní plantáži. Za vysokou obětní cenu svou plantáž vybuduje a stane se tak nejen jedním ze zakladatelů města Howbutker, ale také jedním z bohatých plantážníků. Nepatří k těm zlým otrokářům a otroci ho pro jeho laskavost a lidskost měli rádi. Jeho žena Jessica je vzdělaná, rebelantka a skrytá abolicionistka. Tyto dvě povahy se střetly a vytvořily spolu rodinu. Jestlipak ale byli šťastní celý život?

Ale příběh není jen o Silasovi, Jessice, ale i o přátelství mezi ostatními poutníky, kteří se z Jižní Karolíny vydali přes nepřátelská území, kde řádila válka, a jejich potomcích. Na téměř pěti stech stránkách zvětšeného formátu se dozvíte o historických událostech, které tehdy hýbaly Amerikou, o nepokojích a povstáních otroků, o peticích proti otrokářství.

Téměř všechny postavy mi byly sympatické, zvlášť Silas a Jessica, i když Silas mě na začátku příběhu dost zklamal, ale přesto svými činy a svou lidskostí vše napravil.

Jessica si od začátku své cesty do Texasu píše deník, který zaznamenává nejen své pocity, ale vše, co se kolem ní děje. Až do konce svého života popíše spoustu notesů a knih a nazve ho Poselství růží....

Sen o Somersetu se četl naprosto sám. Za jediné dopoledne jsem přečetla čtvrtinu knihy, protože autorka píše velmi krásně, čtivě a vy se brzy vžijete do všech osudů. Takže i když historické romány nejsou vaše parketa, při čtení této knihy se vám možná tento žánr zalíbí.

Komentáře (0)