Sen o lepším světě

recenze

Horečka (2018) / a.k
Sen o lepším světě
Svět se už dokázal vypořádat se spoustou smrtících epidemií. Lidé se po celém světě nechali ukolébat představou, že epidemie jako ptačí chřipka nebo ebola se jich netýká. Mimořádná opatření při vzniku epidemie jsou nastavena na vysoké úrovni a svět se nemusí bát. Proto nebrali vážně první výskyty Horečky v Africe. Lidé nebyli připraveni, že se jich může tato hrozba dotknout. Smrtelná epidemie způsobená zmutovanou kombinací lidského a netopýřího viru způsobila vyhlazení 95% obyvatelstva během několika měsíců. Přežili jen rezistentní jedinci, kteří ale teď musí bojovat s důsledky vylidnění planety, dopadům na technologie i ekologickým následkům.

Román začíná rokem Psa, v době necelých jedenáct měsíců po pandemii. Willem Storm s třináctiletým synkem Nicem žijí ve svém trucku. Cestují jižní Afrikou, která je stejně jako zbytek světa bez lidí, bez elektřiny, bez dopravního provozu. Opustit kabinu tahače mohou jen se zbraní v ruce. Řádí zde krvežíznivé smečky zdivočelých psů, není radno hledat přeživší. Nikdo nikomu nevěří. Voda nebo zbytky jídel ve vyrabovaných supermarketech můžou být předmětem krutých bojů, kde vyhraje jen ten silnější.

Willem se nedokáže s krutostí okolo smířit, nikdy by nevzal do rukou zbraň proti člověku, sní o tom, že se někde se synem usadí a začnou budovat svět znovu.
S Nicem dorazí do Vanderkloofu na Oranžské řece, kde se rozhodne pro nový začátek. Ideu vytvoření nové komunity bez násilí a v souladu s demokratickými principy mu pomůže naplnit Hennie Moucha, pilot cessny, který se vydá po vzdálených oblastech a bude shazovat připravené letáky. Do osady dorazí na motorce i nebezpečně vyhlížející Domingo, který se brzy stává vzorem pro malého Nica, který obdivuje jeho vztah ke zbraním, obezřetnost a nezávislost.

Netrvá dlouho a do osady začínají proudit první obyvatelé. Před Willemem se tak otevírají nové výzvy, jak zajistit potraviny i ochranu před řádícími gangy v okolí. S postupným nárůstem obyvatel začínají názorové rozdíly o fungování komunity. Osada bojuje v trpkých podmínkách nedostatku, hladu, zimy, ale správným vedením se blýská na lepší časy. Osada přijímá jméno Amanzi, dojde k demokratickým volbám, brzy se stávají soběstačnými v produkci potravin, budou řešit zprovoznění elektřiny, nebo získání naftových dopravních prostředků, neboť benzin je po takové době závadný a nepoužitelný. Amanzi se ale musí potýkat s novým problémem. Prosperita přitahuje nájezdníky. Dobyvatelské a drancující gangy řádí v celém okolí a Amanzi musí řešit obranyschopnost města. Motorkářský gang však není tou nejhorší hrozbou. Ještě bude trvat dlouho, než zjistí, kdo je jejich hlavní nepřítel.

Vyprávění událostí autor svěřil Nicovi. Ten popisuje několikaleté období po Horečce chronologicky. Kniha je rozdělena po jednotlivých letech, kdy každý rok nese jméno zvířete, které bylo něčím v tom roce důležité. Nicovo vyprávění se střídá s dokumentem „Historický projekt komunity Amanzi“, který začal sepisovat jeho otec. Dále jsou zde pasáže z pohledu dalších postav. Díky tomu je celkový vjem daleko širší, sledujeme dění očima několika postav, můžeme lépe porozumět jejich vnímání situací i pocitům. I přesto, že se střídá ve vyprávění tolik osob, a někdy v dost rychlém tempu, není problém se v ději orientovat, ba naopak, dodává to příběhu spád. Navíc je střídání vypravěčů zviditelněno i odlišným písmem, kurzívou. Díky vloženým pasážím se s ostatními postavami vracíme i k jejich osobním zkušenostem, jak Horečka zaútočila na ně i jejich blízké, jak se potýkaly se ztrátami ve svém okolí. Zde teprve vidíme tu hrůzu, kterou si prožily, jaká beznaděj je zasáhla a jaké měly vlastně štěstí, že se ve zdraví dostaly až do Amanzi. V úvodu knihy se dočteme, že jde o „Vyprávění Nicolaase o vyšetřování vraždy jeho otce“. Nezapře se autorova specializace na detektivní romány, takže dojde i na pátrání několika vražd, nebo hledání motivů nevysvětlitelného chování neznámých nepřátel.

Meyerova Horečka je vynikající postapokalyptický román s výborně vykresleným charakterem postav ve vznikající komunitě, která se musí vypořádat s nedostupností technologií, která musí vybudovat obranu a strategii při ochraně společenství. Zároveň s malým Nicem prožíváme jeho dospívání, problematický vztah s otcem, první lásky, proměnu jeho osobnosti z vystrašeného kluka, přes sebevědomého domýšlivého floutka, až po uznávaného člena bojové jednotky. V celém příběhu je řada napínavých situací, nečekaných scén i lidských tragédií.

I přes rozsáhlost románu zde není prostor pro nudné pasáže. Děj je zajímavý a poutavý, kniha se moc dobře čte. Při poslední stránce mě velmi mrzelo, že už je konec. Ve skrytu duše budu doufat, že se dočkáme pokračování. Přestože je příběh uzavřený, je tady linka, která by si zasluhovala další část a já prostě musím vědět, jak život v Amanzi pokračoval.

Komentáře (0)

kniha Horečka recenze