Science fiction nebo sbírka básní?

recenze

Právě držím v rukou box tří knih s označením "Milníky americké sci-fi", vydání z roku 2017, ve kterém je Marťanská kronika. Je však možné knihu označit za sci-fi, natož pak za milník? U čtení jsem si to říkal nespočetněkrát znovu a znovu. Pokaždé, když jsem narazil na nesmysl typu světlozvukový paprsek, datové záznamy na cívkách, či morseovku jsem si říkal, jak toto může být považováno za sci-fi, vždyť je to holá fantazie zasazená do prostředí Marsu. Ani ten Mars není popisován nijak realisticky, jedná se o autorovu představu a kdo ví v jakém stavu mysli, s jakou hladinou alkoholu v krvi, či pod vlivem které látky na tuto představu přišel.

V této téměř rouhačské myšlence, kterou jsem předložil výše, mne utvrzuje sám autor v nové předmluvě, kterou psal po mnoha desetiletích od vydání knihy. "Jak je při tom všem tedy možné, že se Marťanská kronika tak často označuje za science fiction? Ten popis na ni nesedí."

Co tedy je Marťanská kronika a kým byl autor? Raymond Douglas Bradbury byl básník a po vzoru básníků jako Homér, nebo Hesiodos přetvářel příběhy a tvořil mýty. Marťanská kronika je určitě sbírka, jen ne sbírka sci-fi povídek, spíše je blíže básnické sbírce, nebo jakémusi druhu eposu s hrdiny běžného dne.

Budoucnost, o které píše, je již zde. Nejspíše brzy uvidíme přistání prvního člověka na Marsu a v nejbližších desetiletích pravděpodobně i základnu na Marsu. Je možné, že to bude letech 2030–2036 o kterých píše Bradbury, to zatím nevíme. Co víme, je to, že skutečná kolonizace nebude ani chloupkem připomínat to, co můžeme číst v Kronice. Jak je tedy možné, že je tato kniha tak populární?

Myslím, že to bude právě tím, že to není sci-fi. Je to mýtus, který si žije někde vedle, technologických pokroků a poznatků, dokonce i jim navzdory. Přináší své poselství a my ty příběhy hltáme a necháme si od nich krásně lhát i přes to, že víme, že Mars z knihy má se skutečnou planetou společné jen jméno.

Komentáře (0)