Samozvaná pravděpodobnice

recenze

Detektiv Huldar měl doposud fádní život i fádní práci. Se svými kolegy, elegánem Ríkhardurem a mužatkou Erlou, vykonával přidělené úkoly a ve svém osobním životě vyhledával známosti na jednu noc a neměl odvahu budovat trvalejší vztah. Vše se změní okamžikem, kdy došlo k brutální vraždě a po aféře v policejním sboru není nikdo, kdo by mohl převzít vyšetřování případu. Huldarovi se tak nečekaně dostane povýšení a stojí před svým prvním vyšetřováním, které musí sám vést a dokázat sobě i vedení, že na tuto funkci má. I když o to vlastně ani nestál.

Obětí vraždy se stala Elíse. Manžel odjel na konferenci do zahraničí a ona zůstala se třemi malými dětmi doma sama. Vrah ji zabil v noci nesmírně brutálním a nepředstavitelným způsobem. Nikde ani kapka krve, jako by měl vrah fóbii, nedošlo ani k porušení pokožky. Šlo snad o nějakou symboliku? Proč pachatel zvolil tak bizarní postup? Na lednici zanechal vzkaz. Nesmyslnou řadu čísel.

Policie má svědka vraždy. Elísina sedmiletá dcerka Margrét byla celou dobu schovaná a otřesný čin pachatele viděla. Aby měla policie šanci dostat ze strachem traumatizované holčičky svědeckou výpověď, ujme se dívenky tým psychologů a odborníků z Dětského domu, který slouží přesně pro tyto účely. Jediné, co se psycholožce daří z Margrét dostat, je informace, že je vrahem černoch s obrovskou hlavou, který se zmiňoval, že smrt čeká další oběť.

Vlastní pátrání Huldera střídá nová dějová linka. Zde se seznamujeme se studentem Karlem, kterému nedávno zemřela matka. Je to samotář, který nemá téměř žádné kamarády, jeho úspěšný bratr žije za oceánem a on zůstal po smrti matky úplně sám. Studium chemie nezvládá, má negativistický pohled na všechno a všechny. Nic se mu nedaří, cítí se, a je, outsiderem. Jeho zájem o občanské vysílačky se vyvinul ve vážnou zálibu o radioamatérství. I když být radioamatérem není zrovna cool. Veškerý čas tráví u své radiostanice. Ve změti praskání a atmosférických poruch se mu podaří zachytit vysílání neznámé číselné stanice. Takové stanice na Islandu nevysílají. V zahraničí si touto formou předávají zločinecké gangy důležité informace, ale zdá se, že toto vysílání vychází přímo z Islandu. V přesných časových sekvencích robotický hlas hlásí řady nesmyslných čísel. Jaké je pro Karla překvapení, když v číselné řadě objeví své rodné číslo. Postupně dešifruje rodná čísla dalších osob. Karl se nemůže ubránit závěru, že osoba, která má vysílání na svědomí, ho úmyslně stáhla do svých temných piklí. Co má vše znamenat?

Mezitím Huldarovo vyšetřování postupuje žalostně pomalu. U jedné vraždy to nekončí, oběti nemají vůbec nic společného a indicií pro posun v pátrání je žalostně málo.

Spolupráce Huldara s Dětským domem stojí na ředitelce Freyje. Při náhodném setkání s ní v minulosti Holdar strávil jednu nezávaznou noc. Nyní, když mají spolupracovat, jsou oba na rozpacích a přináší to s sebou celou řadu nepříjemných setkání. Obě strany neví, jak se k sobě chovat. Počínající jiskření mezi nimi dává tušit, že jejich vztah asi ještě přinese spoustu nového v avizovaných dílech série.

Spád vyšetřování je zpočátku pomalý, ale na čtivosti přispívá prožitek hrůz, které s oběťmi zažíváme. Dějová linka radioamatéra Karla je od začátku svižná a nutila mě přemýšlet o možných vazbách, které ještě policie nezná. Na motivy vraha jsem ale nebyla schopná přijít. Na závěr, kdy už policie vyšetřování končí, přijde šokující zvrat.

Po delší době knížka, která se nedala odložit a nutila mě od čtení vůbec neodcházet. Sympatickou postavu detektiva, který musí mít stále nikotinovou žvýkačku v ústech a který je ve svém počínání často ztracený a v některých situacích až staromódně nesmělý, si nešlo hned od začátku nezamilovat. Na druhou stranu prožitky hrůz obětí a pachatel psychopat bez kousku svědomí. Nechybí zde napětí, které je umocněno působivým stylem psaní, který čtenáři nedovolí oddychnout.

Za mě jednoznačné doporučení!

Komentáře (0)