Rudý úsvit

recenze

Rudý úsvit (2016) 4 z 5

/ Nikolaoss

Hodnota člověka spočívá v tom, co dělá, když má moc. Platon

Obálka této knihy přitáhla moji pozornost na první pohled. Bohužel jsem se čtením váhala, protože o knize nebylo nikde moc slyšet a já pořád dávala přednost jiným. Nakonec jsem se odhodlala, přečetla ukázku a pustila se i do celé knihy a nelituji toho, protože tohle čtení bylo skvělé!
Mars rozhodně nepatří mezi příjemná místa k životu. Zatím ještě ne. Ale brzy se to má změnit. Ze všech sil na tom pracují kolonizátoři, kteří v pekelných podmínkách a nebezpečí života těží v hlubinách Marsu helium-3. Za pomoci tohoto prvku má probíhat proces kolonizování Marsu a jeho atmosféra se má stát pro lidi příznivou. Mars tak bude jednou z nových Zemí…

„Před sedmi sty lety lidé expandovali na Měsíc, na Lunu. Protože je tak těžké vysílat vesmírné lodě navzdory zemské gravitaci a skrz zemskou atmosféru, z Luny se stal přístav Země, skrz nějž kolonizovala měsíce a planety sluneční soustavy.“

V hlubinách Marsu, v heliovém dole se představí hlavní hrdina a vypravěč příběhu. Darrow je příslušníkem kasty Rudých a také je infernorem své těžařské skupiny – Lambdy z kolonie Lykos. Jedná se o tu nejnebezpečnější práci, ale zásadní. On je tím, kdo ovládá chapadla obrovského devadesátimetrového vrtáku, na kterém sedí v ochranném obleku a v odporném vedru lapá helium-3. Darrowovi je šestnáct let. Je ženatý s Eo a svoji ženu má rád víc než cokoliv. V těžařských skupinách jde totiž život rychleji, rychleji se dospívá, rychleji se umírá… Přes jeho mládí jsem mu jako postavě věřila. Působil sice starším dojmem, velice odpovědně, ale vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstal, to bylo pochopitelné. Na druhou stranu se dokázal s mladickým elánem vrhat do mírně nerozumných situací, což ho velmi polidštilo. Láska, kterou cítil k manželce, byla opravdová, žádné přehánění a naivní řečičky. Darrow je silná postava, přesto se nevyhne slabosti a pochybnostem o sobě, ani chybám. Je chytrý, odolný, silný a odhodlaný dosáhnout spravedlnosti pro svůj lid. Bylo velmi snadné si ho oblíbit a fandit mu.

„Ve vesmíru musí mít každé plíce svůj účel. Takže se postupně začaly oficiálně ustavovat první Barvy a Rudí byli vysláni na Mars, aby pro lidstvo získávali palivo. Protože měl Mars tu nejvyšší koncentraci helia-3, které se používá na terraformování ostatních světů a měsíců, založili tam těžařské kolonie.“

Rudí dělají velice nebezpečnou práci, za nelidských podmínek. Jsou nedostatečně krmeni, svazují je zákazy a nařízení od Šedých, kteří působí jako hlídači a hlavně od Zlatistých – vládnoucí Barvy. Každý prohřešek proti přísným pravidlům je velmi krutě trestán. Bičováním nebo oběšením. Poslušnost, oddanost, obětování. To je to jediné, co znají. Jsou to kolonizátoři planety, věří, že se obětují v zájmu lidstva, že pro ně chystají nové místo k životu, kde se pak sami stanou uznávanými členy společnosti a jejich oběť bude oceněna. Jenže jsou oklamáni…

„Můj život je lež. Tolikrát nám, lidem z Lykosu, Octavia au Luna říkala, že jsme průkopníci Marsu, že jsme ty statečné duše, které se obětují pro rasu, že naše dřina ve prospěch lidstva brzy skončí. Brzy, až bude Mars obyvatelný, se k nám připojí jemnější Barvy. Ale ony už se k nám připojily. Země přišla na Mars a nás průkopníky nechala pod zemí otročit, dřít se, trpět, abychom vytvořili a udržovali základy tohohle…“

Svět, který pan autor pro svoje postavy vytvořil, mě okamžitě zaujal a dokázal mě propojit s postavami velice rychle. Civilizace na Marsu je silně ovlivněna antikou – jména, architektura a další věci. A stejně jako v antice zde panuje velmi přísná a přesně daná hierarchie. Mají otroky, vzdělance, prostitutky, vojáky, vědce a učence a samozřejmě vládnoucí třídu Zlatistých. Jednotlivé kasty jsou označovány jako Barvy. Narodíte se v určité Barvě a tím je váš život předurčen. Pokud jste Zlatý, máte štěstí, budete rozmazlovaným princátkem a možná se vám dostane té cti studovat v prestižním Institutu, který vám otevře cestu k budoucí zářivé kariéře. Pokud se narodíte Růžový, bude z vás cvičená společnice, poskytující rozkoše tělu. Šedí jsou strážní. A Rudí otroci. Rozdělení barev je vypsáno hned na začátku knihy, takže jsem netápala, ale i kdyby nebylo, pan autor svůj svět a jeho fungování tak dobře promyslel a popsal, že jsem neměla problém s pochopením ani na začátku čtení.

První část, kde jsem se seznámila s životem Rudých, mi trochu připomněla dvanáctý kraj v Hunger games – jen tvrdší, nebezpečnější. Později, v druhé části, ve které Darrow dostane příležitost obrátit běh věcí, se Hunger games zkřížily s Age of Empire (hrou na budování civilizace) a římskou mytologií. Ale celé se mi to líbilo ještě víc. Možná mi to trochu připomnělo i Dunu, filozofie a myšlenky knihy byly v zásadě podobné.

Jak je patrné již z anotace, udělá Darrow obrovský skok napříč všemi Barvami a ocitne se mezi Zlatistými, přímo v jejich elitním výcvikovém středisku. Tak jsem poznala Zlaté a způsob jejich života a hlavně výcviku, protože větší část knihy se odehrává právě v Institutu mezi nejlepšími Zlatými z nejlepších rodin. To, co se dělo v Institutu bylo strhující čtení, čekala jsem kde co, ale tohle určitě ne! Pan autor nejen že vymyslel dobrou zápletku příběhu, ale stvořil i úžasné živé lidi, kteří v jeho světě našli domov. Charaktery byly opravdu velmi dobré, oblíbila jsem si všechny – ano, i ty záporné. On totiž nikdo doopravdy záporný ani kladný nebyl. Každý měl svoje důvody, zkušenosti, vášně a motivace, které ho hnaly kupředu a ve většině případu byly naprosto ryzí. Žádná z postav nebyla dokonalá, měly svoje chyby, slabosti, někteří byli zkorumpovaní, někteří slabí hrající si na silné, někteří vychytralí, jiní hloupí a suroví, někteří čestní, jiní zrádci a prospěcháři, někteří neváhali porušovat vlastní pravidla, zatímco je zuřivě vnucovali ostatním. Zlatá princátka byla vržena do situace, která pro ně byla zcela nová – museli bojovat o jídlo, o postavení, spolupracovat, vypracovat strategii, uzavírat spojenectví a především se naučit, že všechno má svoji cenu i jejich místo ve společnosti. Na jejich zádech se stavěla v průběhu výcviku civilizace, budoval se společenský systém a všichni nabírali zkušenosti a vyvíjeli se, přetvářeli tak, že jsem věřila každému jejich gestu a činu. Při výcviku bojovali, umírali, spřádali plány, získávali spojence – z toho všeho měl vyjít ten nejlepší z nich, ten, který si zaslouží úctu a oddanost a koho budou ostatní následovat. Jenže tím někým chtěli být všichni. A mě se mezi nimi hrozně líbilo trávit čas.

Tahle kniha stojí nejen na úžasných postavách, ale na velmi pěkném a pečlivém stylu psaní. Promyšlenost situací byla vidět a přesto děj ubíhal a vyvíjel se naprosto přirozeně. Odhadnout dopředu jsem nedokázala nic nebo si aspoň nevzpomínám, že bych tušila, kudy se bude děj ubírat. Pan autor mě dokázal bez problémů udržet v napětí a velkém očekávání věcí příštích. Psal svůj příběh velice svižně, bez nějakých zbytečných nesmyslů. Nezapomněl na hrdiny a obyčejné lidi, přidal trochu lásky bez kýče, hromadu přátelství i nesmiřitelné nenávisti. Nebál se nechat svoje postavy chybovat a dělat špatná rozhodnutí, stejně, jako jim dopřál úspěchy – i hlavní hrdina se dopouštěl chyb a učil se z nich, i on musel nést vinu za svoje činy, nebyl tedy dokonalým spasitelem, což se mi líbilo. Vše zasadil do atraktivních kulis a okořenil zajímavou zápletkou. Dokonce nechal zaznít i některé poměrně zásadní myšlenky o fungování lidstva, psychologii davu a moci silnějšího. Některé si vypůjčil od velkých antických myslitelů a některé prostě vložil do úst svých postav ze své vlastní hlavy. Každopádně neměl o lidstvu žádné iluze a ani o svých postavách je nepěstoval. Zasadil svoje mladé hrdiny do pro ně extrémní situace a nechal mě pozorovat, co to s nimi udělá. Nelakoval tohle třídění zrna od plev na růžovo, bylo to syrové, kruté a velmi reálné.

Kapitoly jsou docela krátké a proto se čtou hodně rychle – ony by se teda četly rychle i dlouhé, protože jsou opravdu nabité dějem. Na konci každé přijde zásadní zvrat, překvapení, které mě donutilo dát ještě jednu. Pak ještě jednu… kniha se odkládala jen těžko, o tom svědčí už to, že byla přečtena na dvakrát. Což mě teď trochu mrzí, protože musím čekat na další díl.

S povděkem musím říci, že překlad byl podařený. Vlastně jsem si ho vůbec nevšimla, což je nejideálnější varianta. Žádné kostrbatosti vznikající při překládání jsem neobjevila, žádné opakování stejných slov. Četlo se, jakoby čeština byla původním jazykem.

Kniha má jen jednu chybu, ale bohužel dost podstatnou: markeťáci by si za propagaci zasloužili na holou – žádná propagace není, což je hrozná škoda! Kniha, jako je tato, si nezaslouží zapadnout.

Na závěr jsem chtěla shrnout, komu by se podle mého názoru mohla kniha líbit, ale nenapadá mě nikdo, komu by se mohla nelíbit :). Potěší milovníky knih typu Hunger games, i milovníky dobrých scifi a fantasy knih. Dokonce si myslím, že by mohla zaujmout i ty, kteří žánru neholdují, právě pro ten římský podtón celého příběhu. Tady je jediná rada, pokud váháte, přečtěte si ukázku zde a pak už váhat nebudete.