Rubínová záře

recenze

Rubínová záře (2015) / Marselle (638 views)
Rubínová záře
Mladá patnáctiletá Ruby Landryová žije se svojí babičkou Catherine v Houmě, ve farnosti Terrebonne, stát Louisiana. Dům ve kterém spolu žijí, postavil dědeček Jack vlastnoručně už více než před třiceti lety, hned na to se s babičkou vzali. Nyní dědeček Jack žije sám v chatce v močále.
Ruby se ptala babičky, proč tam vlastně dědeček žije sám, jestli je to jen proto, že hodně pije alkohol, nebo je v tom i něco jiného. Jenže babička se na toto téma odmítá bavit.
Ruby se rozhodne, že se dál vyptávat nebude a půjde ven se svým dobrým kamarádem Paulem. Tráví spolu hodně času a jejich kamarádství začíná přerůstat v první velkou lásku. Když si babička Catherine všimne jejich objetí a polibků, řekne Ruby vážným hlasem, že si spolu musí promluvit.
Večer si spolu sednou v kuchyni, a babička začíná vyprávět něco ze života její maminky, která umřela v den jejího narození. Příběh je to velice bolestný pro ně pro obě, zejména, když se Ruby dozví, že s Paulem nesmí nic mít, neboť je to její bratr. Oba se mají moc rádi a najednou se má vše ukončit, a ještě nesmí Paulovi prozradit důvod proč tomu tak je.
Ruby je velice rozumná dívka a i přes bolest, kterou právě prožívá svou babičku poslechne. Paul to nechápe a zlobí se, ale po nějakém čase ho to přejde a jsou s Ruby zase přátelé.
Ruby tráví hodně času malováním obrázků, které prodávají turistům, a ještě s babičkou vyrábějí různé tkané ručníky, prostěradla a přikrývky, které také nabízejí k prodeji. Za utržené peníze pak spolu hospodaří.
Tak běží čas a babička Catherine vážně onemocní, a rozhodne se, že je nejvyšší čas říci Ruby úplnou pravdu. Ruby se dozvídá, že její maminka umřela při porodu, kdy se narodila ona a její sestřička dvojče, kterou dědeček Jack ihned prodal muži, který je jejich otcem, ale se svou ženou nemohou mít děti. Babička zatajila, že se narodily dvě děti, a proto dědeček prodal jen jednu z nich, druhou si babička nechala u sebe aby ji mohla vychovat.Babička, když se dozvěděla, že Jack takto zneužil narození dítěte, odmítla s ním nadále žít, a žila jen se svou vnučkou.
Ještě než Catherine umřela, stihla Ruby říci, že její otec je vážený a velmi bohatý muž jménem Pierre Dumas, a žije v New Orleansu. A moc Ruby prosila, aby jí slíbila, že až umře, nezůstane žít zde, ale ihned odjede vyhledat svého otce a bude žít s ním. Po smrti a pohřbu babičky si Ruby myslela, že by nějakou dobu mohla zůstat žít v jejich domečku, ale nastěhoval se k ní věčně opilý dědeček a už kul plány jak jí prodat nějakému bohatému muži za manželku. Ruby na nic nečekala a utekla ze svého rodného domu, a odjela hledat svého otce a její sestřičku.
Po dlouhé cestě autobusem se Ruby ocitá v New Orleansu a začíná hledat dům svého otce. Pozdě večer stojí před branou přepychového sídla Dumasů, a náhle si není jistá, zda má zazvonit, a nebo odejít. Z tohoto rozjímání ji vytrhne mladý a usměvavý Beaue, který na ni zavolá. Netuší, že ona není ta, za kterou ji považuje. Když se spolu dostanou do domu, všichni si myslí, že je to slečna Gisselle...
Tak Ruby začíná být členem nové velké rodiny Dumasových, ale není to pro ni nic lehkého. Její sestra Gisselle na ni velice žárlí, protože díky své milé povaze se stává miláčkem všech, a tak se snaží své sestře dělat samé zlomyslné kousky, aby ji co nejvíce ztrapnila před kamarády.
Nevlastní matka Daphne není také moc ráda, že se jim takhle najednou objevila v životě, a snaží se vymyslet jak to udělat aby vše bylo jako dřív, než Ruby přišla. Jednoho dne řekne Daphne Ruby, že pojedou do léčebny navštívit nemocného strýčka, a pojedou samy dvě, tak aby o tom nikomu neříkala. Ruby se to zdá divné, ale poslechne. Vše ji dojde až v léčebně, když jí lékař odvede a zavře do pokoje, a zdělí jí, že od teď je také pacientkou. Ruby se hned druhý den podaří utéct z léčebny a vrátí se do domu svého otce a vylíčí mu jak se k ní Daphne zachovala. Do té doby nic netušící otec udělá vší zlobě a nenávisti vůči Ruby konec a rodina začíná žít podle nových a snad lepších pravidel.

Komentáře (0)

kniha Rubínová záře recenze