Recenze zaujatého čtenáře: Kraď jako umělec

recenze

Kraď jako umělec (2012) / PanPredseda
Recenze zaujatého čtenáře: Kraď jako umělec
V recenzi knihy Mrtví se přicházejí někdy rozloučit, kterou napsala uživatelka Lucy Sun, mne zaujala zmínka o knížce Kraď jako umělec. Právě toto dílko autora Austina Kleona by si měl čtenář podle autorky zmíněné recenze přečíst k pochopení pojmu plagiát*.
Tudíž jsem knížku Kraď jako umělec zakoupil a přečetl.
Používat pro ni označení příručka se mi příčí, na knihu je moc malá (má rozměry cca 15 x 15 cm a rozsah 148 stran), takže to bude prostě knížka (za opakování tohoto slova se omlouvám).
Knížka má podtitul 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě a podle toho, jaká má čtenář očekávání, bude jí buď nadšen, nebo zklamán.
Zklamáni budou ti, kteří očekávali příručku s vyčerpávajícími, mnohomluvnými a podrobnými radami. Knížka může být rozčarováním pro ty, kteří chtěli za svých cca 200 korun spoustu písmenek. A nepotěší ani ty, kteří předpokládali, že všechny rady v knížce budou zcela nové a originální.
Já byl ale nadšen.
Nevadí mi, že v knížce se doslova plýtvá místem (názvy kapitol zaberou dvě stránky, jeden citát leckdy celou jednu stránku, nadpisy jsou veliké přes půl stránky atd.). Naopak mám rád díla, která splňují Poem definovaný požadavek zaručující jednotnost dojmu, totiž možnost přečtení na jedno posezení. Při troše čtenářovy trpělivosti opravdu jde přečíst tuto literární „jednohubku“ na jeden zátah (čtení zabere cca dvě hodiny).
Na škodu není ani fakt, že už základní předpoklad knihy „nic není originální“ není originální. Pokud pouze po paměti nahlédnu do českých uměleckých luhů a hájů, vyvstane mi na mysli úvodní část Povídky starého kriminálníka od Karla Čapka, kde spisovatel pan Jandera mluví o tom, jak si byl jist tím, že svou nově vydanou povídku někomu ukradl. Také se mi vybaví scénka pánů Uhlíře a Šípa, kde popisují těžkosti skladatelů populární hudby. Ta se dočkala různých variant, pravděpodobně nejznámější je ta, díky níž vznikla proslulá dětská píseň „Ententýky dvě hmoždinky, mladý člověk šel z metra...“. Já osobně mám nejvíc naposlouchanou verzi, která byla uvedena v pořadu Zavěste, prosím, volá Semafor. V ní se pan Uhlíř rozčiluje, že „všechny tónové kombinace už byly vyzkoušeny“ a chvíli na to dodává: „My sice nesmíme krást. Vyloženě. Ale my zase musíme krást. Vyloženě. Z tohoto dilema vyplývá, že se vzájemně mírně vykrádáme.“
Pan Uhlíř objasňuje i to, jak tento problém řeší a bystrý čtenář objeví náznak řešení také u Čapka. I já zůstanu u náznaku, když napíšu, že knížka Kraď jako umělec je originálním souborem rad týkajících se tvoření a kreativity, které jste možná již někde četli či slyšeli.
Rady v ní se nezaměřují jen na to, jak brát inspiraci od druhých a přitom se vyvarovat plagiátorství. Obsahuje třeba i návod, jak si uspořádat pracovní stůl, nebo jak se s druhými podělit o dílo, které za to stojí.
Pro mne je nejcennějším kouskem knížky tabulka na straně 47, která staví do kontrastu vlastnosti „dobrého zloděje“ a „špatného zloděje“. Část z ní si ukradnu i do této recenze: zatímco „dobrý zloděj studuje, bere od mnohých a uvádí odkazy“, tak „špatný zloděj opisuje, bere jednomu a chlubí se plagiátem“.
I mnohé další rady a postřehy považuji za cenné, ale k některým mám přeci jen výhrady. Například rada: „Předstírej to a ono to tak bude.“ neobsahuje důležitý dodatek: Pokud na to máš. Pokud člověk nemá na určitou činnost ani talent, ani píli (a čím méně má talentu, tím více musí mít píle), může předstírat, jak chce, a přece bude k smíchu. I zde na Databázi knih je možné se setkat s autory, kteří předstírají, že jsou dobří spisovatelé, ale nemají na to.
Pouze jediná rada z knížky se mi skutečně nelíbí, ale fakt, že ji autor uvedl, je pochopitelný. Tato rada totiž zní: „Kup tuhle knihu někomu dalšímu.“ Já bych ji raději někomu dalšímu půjčil.
Přes tyto výtky považuji recenzovanou knížku za skvělého pomocníka pro ty, kteří chtějí začít psát, nebo být kreativní v jiném oboru, případně pro ty, kteří již tvořit začali, ale nyní tápou, jak pokračovat dál. Prostě pro všechny, kteří chtějí otevřít stavidla své tvořivosti naplno.
Verdikt: 90 %


* Po přečtení knížky Kraď jako umělec jsem nabyl dojmu, že ji Lucy Sun nečetla, nebo ji vůbec nepochopila.


Recenzovaná knížka:
KLEON, Austin. Kraď jako umělec: 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě. V Brně: Jan Melvil, 2012. Briquet. ISBN 978-80-87270-36-3.


Další zdroje:
LUCY SUN. Mrtví se přicházejí někdy rozloučit, Robert Poch [recenze knihy]. In: Databazeknih.cz: ...Váš knižní svět [online]. 2021, 2020-12-15 [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/mrtvi-se-prichazeji-nekdy-rozloucit-robert-poch-79552
POE, Edgar Allan. Filosofie tvorby básnické. POE, Edgar Allan. Essaye. Praha: Josef Pelcl, 1912.
ČAPEK, Karel. Povídka starého kriminálníka. ČAPEK, Karel. Povídky z druhé kapsy. Fragment (ČR), 2007. ISBN 80-253-0517-1.
UHLÍŘ, Jaroslav a Karel ŠÍP. Skládání hitu pro nejmenší. In: Silvestr 1979 - Hrajeme si jako děti [televizní pořad]. ČST, 1979. Dostupné též z: https://youtu.be/NOGkg_Mz4ek
UHLÍŘ, Jaroslav a Karel ŠÍP. Odpovídají Jaroslav Uhlíř a Karel Šíp. In: Zavěste, prosím, volá Semafor: CD 2 (Zavěste, prosím, opět volá Semafor) [zvukový záznam na CD]. Supraphon, ℗ + © 2009

Komentáře (0)

kniha Kraď jako umělec recenze