Recenze zaujatého čtenáře: Mrtví se přicházejí někdy rozloučit

recenze

Mrtví se přicházejí někdy rozloučit: Soubor povídek z období let 2002-2007 (2007) odpad! / PanPredseda
Recenze zaujatého čtenáře: Mrtví se přicházejí někdy rozloučit
Je trochu zvláštní psát recenzi na knížku, která vyšla již před 13 lety, ale některé reakce na mou nedávnou (a přiznám se: úplně první) knižní recenzi, v níž jsem se snažil zhodnotit novou sbírku povídek autora Roberta Pocha se staly impulsem k tomu, abych tuto recenzi napsal.
Právě sbírka Mrtví se přicházejí někdy rozloučit ze mne udělala, pokud se literárních děl Roberta Pocha týká, zaujatého čtenáře. Nejde však o zaujetí v kladném slova smyslu dané kvalitou literárního díla, ale zaujatost vůči tomu, co si jakožto spisovatel pan Robert Poch dovolil a prošlo mu to.
Recenzovaná povídková sbírka obsahuje 19 povídek, které autor sám řadí do žánru horroru, ale podle mého názoru tam některé z nich rozhodně nepatří. Kniha má na obálce název Mrtví se přicházejí někdy rozloučit, na úvodních stranách a v tiráži pro změnu Mrtví se někdy přijdou rozloučit, a správně by se měla jmenovat Mrtví se někdy dají snadno okrást.
Zásadní a neodpustitelnou vadou knihy a zdrojem mé (myslím, že ospravedlnitelné) zaujatosti je totiž fakt, že sbírka obsahuje jednu povídku, která je naprosto zjevným plagiátem povídky jiného, slavnějšího autora a také další povídku, u které jsem onu možnost, že byla „opravdu silně inspirována“ povídkou jinou, dlouhou dobu přehlížel. Povídku původní jsem totiž četl poprvé velmi dávno a v hlavě mi neutkvěla docela, takže při čtení Pochovy povídky jsem měl pouze mlhavý pocit povědomosti. Ovšem před pár dny jsem si tu starší povídku přečetl znova, v hlavě se ozvalo „cvak“ a bylo mi jasné, že nejen námět obou povídek je prakticky totožný, ale i některé věty či odstavce jsou do značné míry podobné. Podotýkám, že ale nejsou zcela shodné, a tak tomu je i u oné povídky, kterou neváhám označit za zjevný plagiát.
Zde bych si dovolil malou odbočku vysvětlující pojem plagiát. Jak uvádí Wikipedie:
Český autorský zákon (...) pojem plagiát nepoužívá a nedefinuje, mezinárodní norma ČSN ISO 5127-2003 jej popisuje jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního“.[1]
Musím však dodat, že podle autorského zákona však není předmětem právní ochrany (mimo jiné) pouhý námět díla sám o sobě[2].
Mnou výše zmíněná totožnost námětů by tedy nebyla argumentem, který by mne opravňoval k tvrzení, že jedna povídka je plagiátem jiné. Co když se ale shodují i dějové linky obou povídek? A když půjdu ještě dál, co když jsou si velmi podobné celé věty či odstavce? Nejde pak už o výše zmíněné „představení duševního díla jiného autora, (...) zčásti napodobeného, jako svého vlastního“?
Inu, zkuste to posoudit sami (snad úvodem dvou povídek neprozradím nic zásadního ze zápletky).
Úvod povídky Lidé od vedle autorky Pauline C. Smithové zní:
„Tak co, jak vycházíš s naší novou sousedkou?“ zeptal se Ed.
Evelyn se zadívala na pletení, které měla na klíně. „Dobře,“ řekla.
„Před večeří jsem s ní chvíli mluvil na dvorku. Říkala, že se přistěhovali z Kalifornie. Zdá se, že je to milá, obyčejná ženská.“
Evelyn zdvihla rozpletený svetr a pozorně si ho prohlížela. „Ano?“
„Tobě se nelíbí?“
„Ale ano.“
[3]
Pochova povídka Matně sametový povrch pak začíná slovy:
„Tak co, jak vycházíš se sousedy?“ zeptala se Eva.
Bob se zadíval na rozepsaný kód softwarového produktu.
„V pohodě,“ odpověděl a pokračoval v ťukání do klávesnice počítače.
Po chvilce znovu slyšel Evu:
„Před večeří jsem s panem sousedem mluvila přes plot. Říkal mi, že se přistěhovali z Jeseníku. Zdá se, že jsou to hodní lidé.“
„Když myslíš.“ Bob otočil hlavu směrem k Evě a ztěžka vzdychl.
„Tobě se nezdají a proč?“
„Nevím, co mi na nich vadí.“
[4]
Robert Poch sice pozmění postavy, případně předměty a místa, ale děj je prakticky stejný a i větná stavba je velmi podobná. Ještě markantnější je tento postup u dvou povídek, jejichž znění je možné nalézt na Internetu. Jedná se o povídku Hrůzný stařec[5] od H. P. Lovecrafta a její (podle mne očividný) plagiát nazvaný Hrůzný Věštec[6]. (Sice je to ode mne spekulace, ale domnívám se, že Hrůzného Věštce uveřejnil na Internetu sám autor. Pokud tomu tak skutečně je, myslím si, že jde o neuvěřitelnou kombinaci drzosti a samolibosti.) Z výše zmíněných povídek nebudu citovat, protože největší míru shody vykazují v závěru. (Na začátku povídky totiž projeví Robert Poch jakousi invenci, když se snaží více poukázat na asociálnost postavy Věštce, než tomu je u postavy Hrůzného starce v originále. Můj názor je takový, že to povídce jen škodí.) Požádám tedy laskavého čtenáře, aby povídky pročetl a udělal si z nich závěr. (Pokud se tento nebude shodovat s mým, diskusi se nebráním.)
Při hledání informací o plagiátech v literatuře jsem narazil na zajímavou práci Ing. Lýdie Tallové, MBA, ve které se zaobírá i myšlenkou kladného pohledu na literární plagiát, kdy z původního díla nevalné kvality může díky skutečnému umělci vzniknout literární skvost. Autorka uvádí, že by se tento proces dal označit za „transformaci původního díla do odvozeného literárního díla vyšší umělecké úrovně.“[7] To však podle mne rozhodně neplatí u Roberta Pocha, jehož plagiáty se kvůli jeho neumětelství původním dílům ani nevyrovnají. Čtenář s mým názorem opět nemusí souhlasit, chtěl bych ale jeho pozornost obrátit k naprostým závěrům povídek Lidé od vedle a Matně sametový povrch.
Sluší se doplnit informaci, že Howard Phillips Lovecraft zemřel v roce 1937, Pauline C. Smithová v roce 1994. Robert Poch svou (svou?) sbírku povídek napsal v letech 2002 až 2007, alespoň podle informace v ní uvedené, je tedy zřejmé, proč jsem v úvodu své recenze jeho knihu „překřtil“. Realita však má (v tomto případě bohužel) daleko k horrorové povídce a Robert Poch se jen stěží za své činy dočká podobných následků, jako jsou popsány v Lovecraftově Psu[8] či Grendonově Pánovi z Prahy[9].
Shnilými třešničkami na otráveném dortu jsou pak další vady knihy, jako je značné množství pravopisných chyb a překlepů, neschopnost autora vtáhnout čtenáře do děje většiny povídek nebo ignorování všeobecně známých faktů. Narkoman na okraji společnosti bude jen těžko užívat kokain, to raději sáhne po levnějším pervitinu. Navíc kokain patří mezi stimulancia, ale Poch popisuje v jedné z povídek účinky utlumující. Lidé žijící v chudobě logicky nemohou vlastnit housle stradivárky (ty se v České republice nacházejí v jediném exempláři, v bývalém Československu byly kdysi dvoje[10]) a pokud už by se k nim nějakým hnutím osudu dostali, bylo pro ně nejlepší je prodat a vymanit se tak z chudoby. Samotné popisování chudých či sociálně vyloučených postav a outsiderů jako naprosto bezmocných obětí úspěšných lidí, které nemají naději na lepší život (krom zásahu nadpřirozena) jde podle mého subjektivního názoru také přes únosnou míru. Ve sbírce se nacházejí také povídky, které jsou literárně doslova impotentní, příkladem budiž povídka Vzduchoplavci.
Pár povídek není vysloveně špatných, mají něco do sebe, přesto podle mne stále nedosahují na laťku průměru. Za nejlepší povídky ze sbírky považuji Tisíc dnů a Setkání o Filipojakubské noci.
Zdejší systém recenzí neumožňuje hodnocení nižší než jedna hvězdička, takže to vyjádřím takto: 0 %.
Doporučené povídky:
* doporučuji porovnat Hrůzného Věštce s Lovecraftovým Hrůzným starcem a dále pak povídku Matně sametový povrch s povídkou Lidé od vedle od Smithové.
* Tisíc dnů,
* Blinsett,
* Setkání o Filipojakubské noci.
P.S.: Neznám všechny povídky světa, tudíž kdyby někdo z vás přišel při četbě knihy Mrtví se přicházejí někdy rozloučit na to, že i některá další povídka může být plagiát, napište mi to prosím do diskuse. Děkuji.


Použitá literatura:
[1] Plagiát. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2020-12-03]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Plagi%C3%A1t
[2] ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů. 36/2000. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121
[3] SMITHOVÁ, Pauline C. Lidé od vedle. ZÁBRANA, Jan, ed. Lupiči mrtvol. Praha: Orbis, 1970, s. 203. ISBN 11-004-70.
[4] POCH, Robert. Matně sametový povrch. Mrtví se přicházejí někdy rozloučit. Brno: Tribun EU, 2007, s. 101. ISBN 978-80-7399-280-4.
[5] LOVECRAFT, H. P. Hrůzný stařec. ZÁBRANA, Jan, ed. Lupiči mrtvol. Praha: Orbis, 1970, s. 89-91. ISBN 11-004-70. Dostupné také z: https://eldar.cz/myf/txt/lovecraft_-_sepot_ve_tme**l#hruzny_starec
[6] POCH, Robert. Hrůzný Věštec. Mrtví se přicházejí někdy rozloučit. Brno: Tribun EU, 2007, s. 69-73. ISBN 978-80-7399-280-4. Dostupné také z: https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/robert-poch/hruzny-vestec-mrtvi-se-prichazeji-nekdy-rozloucit**l
[7] TALLOVÁ, Lýdie. Literární plagiát v kontextu autorského práva a nekalé soutěže. Acta MUP: Právní ochrana duševního vlastnictví. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2015, 2015(2), 10-11. ISSN 1804-6932. Dostupné také z: https://www.actamup.cz/documents/file/acta/acta%20tisk%2015-2.pdf
[8] LOVECRAFT, H. P. Pes. Stín nad Innsmouthem a jiné horrory. Praha: Zlatý kůň, 1990, s. 12-14. Spisy H. P. Lovecrafta, 4. ISBN 80-85304-06-6.
[9] GRENDON, Stephen. Pán z Prahy. ZÁBRANA, Jan, ed. Lupiči mrtvol. Praha: Orbis, 1970, s. 193-200. ISBN 11-004-70.
[10] POKORNÝ, Pavel a REDAKCE EURO.CZ. Jediné stradivárky v Česku. Euro [online]. Praha, 19. 4. 2010 [cit. 2020-12-03]. ISSN 1212-9437. Dostupné z: https://www.euro.cz/archiv/jedine-stradivarky-v-cesku-821255

Komentáře (8)

kniha Mrtví se přicházejí někdy rozloučit: Soubor povídek z období let 2002-2007 recenze

PanPredseda
06.04.2021

Systém hodnocení v recenzích byl upraven až po vydání recenze, původní hodnocení bylo změněno z jedné hvězdičky na odpad!, což je přiléhavější.

Lucy Sun
15.12.2020

o tom žádná pan predseda je duševně nemocný, má svého psychiatra, vím to a znám ho. On mi řekl taky o paskvilu Leningrad když jsem mu řekla o chování jeho pacienta na internetu. Prostě pan predseda Je nemocný. A nyní je hospitalizovaný na uzavřeném oddělení PL ...

PanPredseda je duševně nemocný protože tahle recenze to dokazuje.

PanPredseda
04.12.2020

Ad Naias: S tou Vaší poznámkou o pleonasmech máte pravdu, ale předpokládám, že si rozumíme.
Do lázní, pokud je mi známo, se jezdí v řádu týdnů až několika málo měsíců. Pokud tam postava Anny měla strávit na odtučňovací kúře celý rok, tak by ji tam nejspíš museli transportovat jako nadměrný náklad - silný náklaďák, podvalník s velkou nosností, doprovodná vozidla s majáky atd.
Co se týká krmení hospodářských zvířat, tak chovám několik ovcí-kamerunek. Ty mohou dostat sena kolik chtějí, ale běda, pokud by dostaly větší množství (třeba zmíněnou týdenní dávku) jádra, šrotu či tvrdého pečiva. To by žraly jak nezavřený a nedokázaly přestat a pak hrozí "nafouknutí" a případně i smrt zvířete.

Naias
04.12.2020

Prečítala som si aj ďalšie dve poviedky, ktoré sú k mání, teda Marcel a Neviditelná láska. Spracovanie je príšerné a okolo hororu to ani nešlo. Poviedka Neviditelná láska bola nudná a pointa nijaká. Poviedka Marcel bola trošku lepšia, všimla som si, že autor na začiatku vytváral kontrast medzi sviežosťou jarných kvetín a úbohosťou chátrajúcich budov. To by mohlo byť pôsobivé, ale bohužiaľ nie v tejto podobe. A rozhodne to nie je žiadna psychologická štúdia, ako tvrdí Lucy Sun, a už vôbec nie famózna. Famózna je len autorova schopnosť mrzačiť svoju materčinu. Ak toto je dar od boha, tak je danajský.

PanPredseda, prečo by bolo čudné písať recenziu na 13 rokov starú knihu? DK nie je periodikum, kde by mali byť čerstvé informácie, tu je možné recenzovať čokoľvek, hlavné je, aby mal recenzent čo povedať.

Naias
04.12.2020

Pleonazmus je aj hromadenie synoným toho istého slovného druhu. V mnou spomenutej poviedke je pleonazmov viacero, napríklad „škaredý a nepěkný“ alebo „neústupná tvrdohlavost“. Ja mám z toho pocit, že autor sa snaží umocniť dojem, ktorý chce vyvolať, ale nevie ako. Lepšie by bolo voliť slová, ktoré sa dopĺňajú, nie tie s rovnakým významom. Okrem toho, do kúpeľov sa chodí na celý rok? Nevyznám sa v kŕmení hospodárskych zvierat, ale povedala by som, že týždennú dávku podanú naraz by nemuseli rozchodiť. Mám dojem, že autor príliš nedumal nad tým, čo napísal, či už ide o zmysel jednotlivých viet, alebo celkový zmysel.

PanPredseda
04.12.2020

Pokud si to pamatuji dobře z toho, co jsem přečetl na webu rymy.cz, jde u "hřejivého teploučka", "dívání se očima" apod. o básnickou figuru s názvem pleonasmus, tedy nadbytečné opakování přívlastků, které jsou již pevně dané samotným předmětem. V literatuře a zvláště pak v poezii může mít své opodstatnění (podobně jako jiné tropy), ale myslím, že by se s ním mělo zacházet jako se vzácným kořením, jehož malá špetka dodá literárnímu dílu ten "správný říz", ale přežene-li se to s ním, dílo je "nestravitelné".
Robert Poch tedy v sobě nezapře básníka a zároveň člověka, který nezná míru.

Naias
04.12.2020

Je mi jasné, akú reakciu vyprovokujem, ale nedokážem sa zdržať. Prečítala som si poviedku Vyhaslý plamen houslí https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/robert-poch/vyhasly-plamen-housli-mrtvi-se-prichazeji-nekdy-rozloucit.html#axzz6fdsbc6A2 a nestačila som zízať. Toto fakt vyšlo knižne? Veď je to štylizované ako od žiaka prvého stupňa základnej školy. Vety sú dosť čudné samy osebe, ešte k tomu je kombiné raz pomnožné podstatné meno, raz ženského rodu, a pritom je rodu stredného, teploučko je hřejivé (ono existuje aj nejaké iné?), postava sa pozerá očami (dá sa aj inak?), břicho trčí před sebe (tak to by som chcela vidieť, ako je to možné, škoda, že tam nie sú ilustrácie), autor si niekoľkokrát odporuje, hlavne pointa mi vôbec neladí so začiatkom, ani začiatok s prostriedkom. Celkový dojem – hrôza, ale autorom nezamýšľaná.
Inak, na prehĺbenú asociálnosť onoho veštca mám ten istý názor. Postava sa kvôli tomu opisu stáva len odpudivou, tajomná hrozba, ktorá sála z Lovecraftovej poviedky, sa tu vytráca.

PanPredseda
04.12.2020

Teď jsem si všiml, že mi zdejší systém nedovolí v textu recenze zveřejnit odkazy, které obsahují příponu "htm" či "html" a tudíž dva odkazy v použité literatuře jsou nesprávné.
Korektní odkaz ke zdroji [5] (povídce Hrůzný stařec) je: https://eldar.cz/myf/txt/lovecraft_-_sepot_ve_tme.html#hruzny_starec
Korektní odkaz kde zdroji [6] (povídce Hrůzný Věštec) je: https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/robert-poch/hruzny-vestec-mrtvi-se-prichazeji-nekdy-rozloucit.html