Recenze zaujatého čtenáře: Tajemství včerejška

recenze

Tajemství včerejška (2018) / PanPredseda

Už to bude nějaký ten pátek, co mne opravdu zaujala ukázka z připravovaného díla s názvem Nádoba nectnosti[1] od českého spisovatele Jaroslava Beneše. S ním jsem se setkal zde, na Databázi knih, krátce předtím. Protože jde (snad mi to označení odpustí) o prakticky neznámého českého spisovatele, nevěděl jsem, co od něj čekat, snad jen to, že v diskusích se jevil jako člověk skromný, sčetlý a rozumný. Začal jsem tedy výše zmíněnou ukázkou, kterou uveřejnil na serveru liter.cz a ta mne (přestože pár drobných výtek bych k ní měl) pohltila natolik, že jsem ji přečetl jedním dechem a chtěl vědět, jak příběh pokračuje dál a hlavně, jak dopadne. To je u díla, které ještě nebylo vydáno, leckdy zhola nemožné. Tudíž jsem se rozhodl, že si od Jaroslava Beneše přečtu nějakou knihu, která už mu vyšla, doufaje, že bude stejně čtivá, jako přečtená ukázka.

Snadno jsem zjistil, že mu zatím vyšlo šest dílů série Neuranoya a to pouze jako e-knihy. To byl pro mne docela problém, jelikož e-knihy nejsou zrovna můj šálek kávy, zvláště pak ty dlouhé. Jednotlivé díly série mají něco mezi zhruba 350 až 500 stranami, tudíž jsem váhal, zda opravdu začít. Nakonec zvítězila má zvědavost a navíc jsem vymyslel způsob, jak tento můj problém s e-knihami vyřešit (o něm se rozepíšu později).

Začal jsem hezky popořádku od začátku série, tedy prvního dílu s názvem Tajemství včerejška. Podle informace v knize jde o příběh s prvky sci-fi, já osobně (a snad se příliš neodchýlím od pravdy) bych knihu označil za sci-fi thriller s prvky s detektivky, ve kterém se čtenář dočká přestřelek, bitek, podrazů, ale také cestování v čase a vyřešení jistých záhadných událostí z minulosti. A nejen toho.

Úplný začátek knihy s trapnou a smolnou epizodou hlavního hrdiny ve mně zanechal poněkud rozpačitý dojem, ale už po pár stránkách jsem se do knížky začetl a nechtěl přestat. Když se za tím úvodem příběhu ohlédnu zpětně, napadá mne, že autor chtěl podtrhnout kontrast ve vývoji hlavního hrdiny, který na začátku knihy vypadá jako tuctové soukromé očko, kterému se moc nedaří, ale v průběhu děje se změní skoro k nepoznání. Možná jde i o záměr autora, aby se čtenář do hlavního hrdiny vcítil „šokem“ a pokud ano, u mne se mu to povedlo, protože v té zmíněné trapné situaci jsem si představil sám sebe a právě proto jsem se cítil rozpačitě.

Jak už jsem napsal, od čtení jsem se nemohl odtrhnout, ale protože nedokážu přečíst 400 stran na jedno posezení, ke knize jsem odbíhal v každé volné chvilce a četl a četl a četl, dokud to šlo. Autor totiž (podobně jako v ukázce z Nádoby nectnosti zmíněné v úvodu) dokáže rozehrát děj tak, že se stále něco děje, a tak, jako hrdina neví, co se ho čeká za příštím rohem, nebo co se stane, až přijede autem na místo určení, tak i čtenář s napětím očekává, co bude na další stránce. Některé ty příhody jsou v danou chvílí zvláštní, záhadné či nepochopitelné, ale nepřekračují rámec příběhu s prvky sci-fi, u některých se zdá, že jde vcelku o banalitu, ale později se ukáže, že mají v ději své místo. V jednu chvíli jsem ze stránky 364 listoval knihou zpět, abych nakonec našel na straně 282 informaci, na kterou autor navazuje o těch zhruba 80 stránek později. Z toho je vidět, že i když je děj nabitý akčními scénami a dějovými zvraty, informace autor dávkuje pozvolna (vždyť i příjmení hlavního hrdiny se čtenář dozví až na straně 74), ale podle mého názoru to rozhodně není na škodu. Navíc se autorovi povedlo velmi dobře uzavřít příběh Tajemství včerejška a zároveň si otevřít pomyslná vrátka pro druhý díl série, knihu Dálkové ovládání.

Je zřejmé, na knize oceňuji především čtivý až pohlcující příběh. Dále pak chci vyzdvihnout fakt, že se autorovi povedlo téměř dokonale vystihnout realitu počátku 90. let 20. století (byť některé vysvětlivky pod čarou mohou dříve narozeným vyvolat úsměv na tváři, pro mladší čtenáře však budou užitečné). Nejsem natolik sčetlý, abych se odvážil Tajemství včerejška srovnávat s některým známějším dílem, a domnívám se, že autor se tématu zhostil originálně a neotřele.

Najdou se ale i věci, které bych mohl knize vytknout. Začnu těmi, které jsou spíše subjektivní, kdy mi v určitých místech knihy vadí jistá neuhlazenost (zdráhám se však napsat hrubost) stylu. Kdyby se knihy mohl ujmout šikovný knihoobrábeč, který by určitá místa jen lehce přelízl těmi nejjemnějšími pilníky, případě ji dostal do ruky knihotepec, který by ji vycizeloval do podoby knižního skvostu, pomohlo by jí to. Jenže tato má připomínka může být dvousečná, kdy se obávám, že místo mistra obráběče, či umělce cizeléra, by skončila pod úhlovou bruskou dělníka, který by ji vzal „pěkně“ do hladka a tím ji připravil o složitou strukturu povrchu. Za mne tedy bude lepší, když i pro případná další vydání kniha zůstane bez úprav stylu, než kdyby ji měl někdo zploštit do mainstreamu.

Výše jsem již naznačil, že pro mne jako čtenáře je problémem i to, že Tajemství včerejška vyšlo pouze jako e-kniha. Já osobně jsem tuto potíž vyřešil tak, že jsem se stal knihvazačem-amatérem a tuto knihu jsem si vytiskl a svázal. Šlo o můj první pokus, takže má k dokonalosti daleko, ale papír a tvrdé desky jí podle mne sluší. Navíc se jistě najdou čtenáři, kterým e-knihy nevadí, nebo je dokonce preferují, a kteří tudíž nebudou mít s více jak čtyřsetstránkovým dílem ve čtečce potíž.

Bohužel s faktem, že jde o e-knihu bez papírového protějšku, souvisí i výtka, kterou považuji za objektivní, kdy se v knize dosti často vyskytují překlepy a pravopisné či typografické chyby. Jiného autora jsem ve svých dřívějších recenzích za přemíru chyb tepal, panu Benešovi, který na rovinu přiznává, že s pravopisem má trochu potíže, je odpustím. Právě diskuse s ním mi totiž otevřela oči ohledně redakční podpory e-knih ze strany vydavatele, která je u titulů neznámých autorů, kdy vydavatel nepočítá s tím, že kniha bude prodejní trhák, minimální. Navíc mi u jisté opakující se chyby v textu knihy vyvstala přímo před očima představa textového editoru a jeho automatické kontroly pravopisu, která „v dobré víře“ opravuje to, co považuje za chybu, přitom ale vlastně chybu vnáší a pan Beneš ji opakuje i v místech, kde by mu správný tvar automatická kontrola pravopisu neopravila. Čtivost knihy mi navíc pomohla přimhouřit oko a já s napětím očekával to, co se přihodí hrdinovi, a nikoli to, co se přihodí češtině.

Mohu-li si dovolit přirovnat tuto knihu k dívce, bude to dívka povídavá, někdy i prostořeká, zároveň však zábavná, vtipná a s velkým rozhledem, pokud se znalostí týká. A byť budou její historky delší, než by bylo nutné k odvyprávění příběhu, nudit nebudou. Bude rozcuchaná, pihovatá a bosá a pokud by kdy přede mnou stála nahá, našel bych na jejím jinak krásném těle velké a nevzhledné mateřské znaménko. Je jen na čtenáři, zda mu učaruje její přirozená krása a odpustí jí drobné vady. Já osobně jsem se do ní zamiloval.

Verdikt: 85 %

P.S.: Byť mi to dá opět práci s vázáním, už se těším, až se vrhnu na druhý díl série, knihu Dálkové ovládání.

---

Zdroje:
[1] IJCRO. Nádoba nectnosti [úvod připravované knihy]. In: Liter.cz, básně, povídky [online]. 2018-09-20 . Dostupné z: https://www.liter.cz/ostatni-scifi-846560-cist

Komentáře (0)

Přidat komentář

---