RC: Esej o tragédii

recenze

Hned na začátek musím říct, že je to výborná kniha a moc jsem si její čtení užila. Už nějaký čas pozoruji, že se mi líbí hrdinové, kteří to v životě nemají lehké, jsou vnitřně rozervaní, nikdo jim neumetá cestu po které kráčí a na žebříčku popularity nevystoupali zrovna vysoko. Mám potom pocit, že je příběh opravdovější, uvěřitelnější a že má určitou hloubku... Přesně jako tento.

Přišlo mi zvláštní a krásné, že i když se děj odehrává v současnosti, při čtení knihy na mne dýchala velmi příjemná atmosféra dřívějších dob. Prostředí americké internátní školy mě vždy uchvacovalo a v případě té Irvingovi to platí dvojnásob. V představách jsem procházela celý kampus společně s Duncanem a Timem a užívala si každičký detail. Zalíbil se mi i důraz kladený na tradice a zvyky této školy.

Co se tragédie týká, má tu více rovin, nejenom tu v podobě eseje, kterou musí studenti čtvrtého ročníku vypracovat. Objevují se tu i životní tragédie samotných studentů a jejich následné vypořádání či vyrovnání se s nimi.

Knihu bych doporučila jako zimní čtení, odehrává se totiž skoro celá v zimě, takže je to pak takové tématické čtení a mnohem lépe se do příběhu přenesete. Myslím si, že tento příběh nenadchne mladší čtenáře, je tu potřeba jistá dávka pochopení, která přichází povětšinou až s věkem. O to víc se ale bude líbit těm trochu odrostlejším s jistou zálibou v melancholii, jako jsem já.

"Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň!"

Esej o tragédii je okouzlující příběh, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost i váš čas. Je svěží a má schopnost zarýt se vám hluboko pod kůži. Vychutnávala jsem si ho plnými doušky a vám doporučuji totéž! Opravdu stojí za to.


Celkové hodnocení: 94%

PS: Více recenzí najdete na mém blogu katcinabibliotheka.blogspot.cz

Komentáře (0)