Zlatodějové

recenze

Kniha Zlatodějové nás zavede do do Evropy a zejména do Čech za vlády Rudolfa II. Do doby, kdy Praha byla na vrcholu své slávy. Historické postavy jako John Dee, Edward Kelley, Rabi Löw a mnoho dalších vám ukáží a představí naše hlavní město tak, jak ho mnozí z vás vůbec neznáte. Z každé strany na vás dýchne kus historie a vás bude stále dokola napadat ta jediná otázka... "Co když se to všechno opravdu stalo?"

Celým příběhem nás provází mladý bibliotékař Šimon Dlouhoveský, který dostane od svého nadřízeného velmi těžký a důležitý úkol. Najít a přinést dlouho ztracený, starý pergamen obsahující recept na výrobu tzv. lapis philosophorum - kamene mudrců. S jeho pomocí lze totiž transmutovat méně ušlechtilé kovy na kovy ušlechtilé, čili zlato. Někteří dokonce tvrdí, že lze podle tohoto starodávného návodu vyrobit i elixír věčného mládí. Tento vzácný dokument by se měl nyní nacházet někde v Praze a Šimona čeká nelehký úkol, není totiž zdaleka jediný, kdo po jeho nalezení prahne.

Vždy mne toto období fascinovalo. Alchymie a astrologie mne přitahuje i v dnešní, moderní době, ale nic nedokáže navodit tu autentickou atmosféru tak, jako vědomí, že se tu něco takového opravdu kdysi odehrálo. Pro ty, kteří bydlí v Praze, nebo ji alespoň dobře znají bude popisování místních uliček a zákoutí ještě větším požitkem. Zavřete oči a můžete si představovat místa popisovaná v knize, nebo se na ně jít přímo podívat...

V příběhu se setkáme se spoustou reálných historických postav a zavede nás na reálná místa, to vše je pro knihu velké plus. Děj knihy je sám o sobě také zajímavý a celkem čtivě napsaný. Na můj vkus však až moc rozvleklý. Myslím, že by knize prospělo, kdyby ji autor seškrtal tak na 300 stran. Byla by čtivější a přilákala by víc čtenářů.

Užívala jsem si pasáže, kde hlavní postavy prochází Prahou, tvoří v alchymistické dílně a celkově vše, co mi bylo známé. Jediné co mi přišlo hodně nereálné bylo to, jak se Šimon neustále dostával do vězení a z vězení. Jednou, dvakrát, proč ne? Ale když to bylo už po čtvrté, říkala jsem si, že už to autor trochu přehání. Celkové zakončení příběhu se mi také líbilo a jsem knize velmi vděčná za to, že se teď mnohem lépe orientuji v tomto, mnou velmi oblíbeném, světě...


Mnohokrát děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku!

Komentáře (1)

14.01.2016

lubor2029

Nadšenou recenzentku, která píše - "Pro ty, kteří bydlí v Praze, nebo ji alespoň dobře znají, bude popisování místních uliček a zákoutí ještě větším požitkem. Zavřete oči a můžete si představovat místa popisovaná v knize, nebo se na ně jít přímo podívat..." - bych rád upozornil, že ulice byly od té doby mnohokrát přejmenovány, nehledě na to, že nebylo běžné, aby každá malá ulička vzniklá spontánně měla v té době ustálené jméno, často se taky lidé ještě orientovali podle domovních znamení. Navíc byla od 90. let 19. století židovská čtvrť Josefov, podstatná část Starého Města, asanována, většina budov byla zcela zbourána a vznikly nové ulice a domy v soudobém secesním stylu. Takže "jít se na ně přímo podívat", tedy na ty ulice, je představa značně iluzorní, neproveditelná..