Psychopati, lidé bez duše

recenze

Ponížená, krvácející a zesláblá. Tak ji zanechal milovaný přítel. Během chvíle se proměnil v litou bestii a začal zabíjet. Šestnáctiletou dívku opustil s myšlenkou, že je mrtvá. Ona však stále žila. Dokázala si na pokraji smrti nalézt pomoc. Psychopat ukrývající se za rouškou lásky ji nezabil, ale ani nezlomil.
Aby pochopila, co se tenkrát odehrávalo v mysli jejího mučitele, zasvětila studium psychiatrii.

Evelyn Talbotová se vydává na Aljašku, aby se věnovala neobvyklému projektu. Otevře za pomoci ostatních psychiatrů centrum Hanover House v městečku Hilltop. Do zařízení jsou převezeni ti nejobávanější psychopati.

"Vezměte své nejhorší noční můry a přidejte k nim můj obličej."

Začíná dlouhé zimní období a oblast sužují časté sněhové bouře. Málo denního světla a nehostinné počasí působí depresivně. A co teprve až se po jedné velké bouři objeví část lidského těla. Uprchl snad jeden z psychopatů, aby vraždil místní obyvatele? Nebo se vrátil Evelynin obávaný expřítel, aby dokončil to, co nezvládl před dvaceti lety?

Chcete se podílet na cestě za poznáním a nahlédnout do mysli nebezpečných osob? Pak otevřete knihu a čtěte. Čeká vás práce se zločinci, kteří neznají empatii a veškeré projevy emocí jsou jim cizí.
Podíváte se na personální vztahy v institutu a odhalíte korupci.
Zapojíte se do vyšetřování vražd s mladým seržantem Amarokem Murphym. Amarok sice nemá zkušenosti s vraždami, ale i tak se ukáže jako schopný muž zákona.

Musím se přiznat, že jsem byla velmi překvapena, jakým směrem se příběh ubíral. Zpočátku se děj líně vlekl. Evelyn čtenáři postupně odkryla několik informací ze svého života. Nicméně okolnosti ohledně Jaspera byly mlhavé a Evelyn se jim spíše vyhýbala. I přes to mě jméno Jasper v první polovině knihy sledovalo skoro v každé větě a já si přála uprchnout na další list bez Jasperova stínu.

"Nechápu, jak se můžeš vyrovnat s minulostí, když o ní pořád přemýšlíš, mumlal by její otec. Pak by matka dodala: Nemyslíš si, že psychopatie je sama o sobě trochu... depresivní?"

Psychiatrička žila ve strachu z opětovného útoku bývalého milence, ale nebála se pracovat se stejně nebezpečnými jedinci. Poznamenána minulostí se uzamkla do své ulity a nechtěla k sobě pustit žádného muže.

Lékařka čtenáři dovolí nahlédnout do složek psychopatů. Zároveň čtenáři otevře svou mysl i srdce. Ač vypadá jako nedobytná bohyně, nakonec se najde spřízněná duše, která jí pomůže objevit ztracenou důvěru k opačnému pohlaví.

Při čtení této knihy se mi vybavila scéna s herečkou Jodie Foster z amerického thrilleru Mlčení jehňátek: Clarice Starling, mladá agentka FBI vyslýchala vraha Lectra ve věznici. Jejich rozhovor nikam nesměřoval a tak odešla. Při procházení kolem ostatních cel jí jeden z vězňů potřísnil vlasy spermatem.
Ve stejném duchu se chovají psychopati v zařízení doktorky Talbotové. Snaží se obnažovat při terapeutických sezeních, vulgarismy jim nejsou cizí a často lékařku zastrašují nemravnými návrhy a představami. Někteří se dokonce nebojí ani fyzického napadení.

Každá kapitola začíná myšlenkou nebo přiznáním jednoho z psychopatů z řad sériových vrahů, nekrofilů, žhářů, lupičů a násilníků. Jedním z nich je Edward Gein, americký sériový vrah, kanibal a nekrofil, který se stal inspirací i pro výše zmiňovaný thriller Mlčení jehňátek.

Publikace mi přišla velmi zajímavá. Obsahuje několik témat, která mě zaujala natolik, že jsem si k nim dohledala další informace (např. některé odsouzené zločince, test PCL-R,…). Doposud jsem nečetla knihu zaměřenou na výzkum psychopatů. Líbilo se mi zasazení děje do aljašského prostředí, ocenila bych však větší důraz na popis drsného života na tomto odlehlém místě.
.
Příběh mi zprvu přišel slabší. Autorka se nakonec rozepsala a děj dostal ty správné grády.
Z odhalení vraha jsem byla překvapena stejně jako Evelyn.

Jediné, co mi nesedlo, byla část s Hugem v nemocničním prostředí. Nějak si neumím vysvětlit jeho zdravotní stav. Pokud někdo prodělá těžkou několikahodinovou operaci, jak je možné, že zvládne to, co předvedl Hugo?!
A co teprve – tamponování osrdečníku? Nevím, zda je to autorčino slovní spojení nebo se jedná o špatný překlad: Dle zranění vězně šlo o tamponádu srdeční v důsledku bodného poranění (pokud bylo zranění tak vážné, končí ve většině případů smrtí...), poté lékařské ošetření (punkce perikardu) a nakonec operace? Jak to, že komunikace s vězněm nebyla omezena šokem a krevní ztrátou? Nechme lékařství lékařstvím...

Nejhorší noční můra je první kniha v sérii s Evelyn Talbot. Čtenář se tedy může těšit na další setkání s lékařkou z obávaného Hanover House.
Základní jazyková korektura tentokrát utrpěla miniaturní trhlinky.
Obálka je opět vydařená. Chladivé barvy, žena zezadu a protažená zimní silnice s nočním osvětlením, která se promítá ženě na bundě vám dávají ochutnat atmosféru života v městečku Hilltop.

Knihu jako celek hodnotím kladně a mohu doporučit.

Komentáře (0)