Prohnilé město - Zbavit se vrány je těžší než si získat její přízeň.

recenze

Prohnilé město (2018) 5 z 5

/ Kris13262

Prohnilé město? Knížka, která dokazuje jen to, jak moc si mohou být lidé blízcí, když nemají nikoho. I přes veškeré otázky, ztráty a zrady, které se Kazu Brekkerovi a jeho vranám přihodily v minulém díle jakoby ožily, nejenže vran už není šest, ale jen pět, což netrvá celou knihu, ale ztráty jsou a budou, také se pokládají otázky proč se muselo všechno stát právě takhle?

Na "co by kdyby" se může lidstvo jen poučit a přestat se zabívat starými chybami, to však pro Kaze neplatí, ne když ztratil někoho důležitého. Přes všechny předpoklady se vrány vážně dostaly do Ledového paláce, ale ne všichni se udrželi pohromadě. Není všechno zlato co se třpytí? Možná, že na tohle dříve Kaz Brekker nevěřil, avšak co je víra bez jejího posla.

Každé písmenko této knihy, která je napínavá, šílená a nepředvídatelná, stejně jako Kazovy plány, je v této knize oprávněně, od začátku až dokonce je zde jasná zápletka a nejasné řešení, které zůstává až do poslední akce neznámo, avšak každá Vrána je pomstichtivá, lakomá a nerespektuje jen tak někoho, možná proto je konec takovýmto způsobem nepředvídatelný a strhující.

Všechno zlé je k něčemu dobré, ale k našim šesti hlavním hrdinům život nebyl tak spravedlivý.

Na knize napsané takto se těžko hledají chyby a ani já jsem žádné nenašla. I když se říká, že pokracovani úspěšných knih může být pro autora fatální, u téhle se mi žádná z těchto teorií rozhodně nepotvrdila.