Pro ty, kteří mají rádi typologie.

recenze

Žirafí krk (2013) / JanaT. (178 views)
Pro ty, kteří mají rádi typologie.
Vzpomínáte ještě na své učitele? Na suchého matikáře, který uznával pouze logické a věcné argumenty, neměl smysl pro humor a neuznával výjimky? Na bohémskou výtvarkářku, občankářku, humanistku, která se dětem nabízela nejen jako učitelka, ale také jako přítelkyně? Na přísného dějepisáře, který lpěl na mrtvé historii a tvrdil, že kdo se jí nenaučí porozumět, neporozumí ani dnešku? A přitom zkoušel převážně jen z dat historických událostí a jmen kdysi významných lidí…
Vychází to jaksi z povahy jejich předmětu, který si podle svého založení sami zvolili jako svou celoživotní náplň. August Comte ve své hierarchii věd klade na první stupeň matematiku. Dá se na ni bezvýhradně spolehnout. Je bezpečná: vše, co v ní bylo objeveno, stále platí, bez výjimek. Matematik ctí pravidla, řád, logiku. Na ni se postupně nabalují další vědy, odhalující zákonitosti fungování světa: astronomie, fyzika, chemie a biologie. Vycházejí jedna z druhé. Obecné principy je třeba zkoumat pozorováním a experimenty, závěry těchto věd pak mohou být také všeobecně platné.
Tímto názorem ovlivněným, zvláštním osobnostním „typem“ je Inge Lohmarcková, profesorka biologie na výběrovém gymnáziu, kterému hrozí zánik z důvodu nedostatku studentů. Během svého života odpozorovala platnost přírodních zákonitostí také pro lidskou společnost. Její vědecké přesvědčení je pevné, ovlivňuje také její přístup k lidem. Proto třeba ignoruje šikanu a chápe ji jako projev přirozené selekce a hierarchizace skupiny, která potřebuje své oběti pro utvrzení „pocitu významu MY“. Proto považuje vysidlování neperspektivního kraje za zbabělost a slabost, vždyť život se udrží všude, i na poušti. Důsledkem je příliv „nových druhů, nezvaných hostů, ilegálních přistěhovalců“, kteří podobně jako psík mývalovitý, sibiřský všežravec, vysidluje jezevce a lišky z jejich vlastních nor, vyštve je z vlastních domovů, sousedy zamoří cizokrajnými nemocemi a sám se vesele množí a množí. Inge vlastně pro veškeré projevy lidského chování hledá paralelu v říši rostlin a zvířat a porovnává je s přírodními zákony, které chápe přísně darwinisticky: jejím základním životním předpokladem se stává tvrdý boj o přežití, v němž uspěje ten silnější. Blboun nejapný nebo koroun bezzubý vymřeli na svou krotkost a mírumilovnost.
Inge neuznává své kolegy, učitele humanitních oborů. Kreativita, umění, ideologická mnohomluvnost, vše je zbytečné, ničím neopodstatněné, dočasně platné. Ostříhejme život o nedůležité a neužitečné momenty, myslí si Inge: „Jednoduché počty. Každý způsob chování vyžaduje vynaložení určitých výdajů na čas a energii. A výdaje se vyplatí pouze tehdy, jestliže očekávaný zisk převyšuje investici. Vždycky se jedná o efektivitu.“ (str. 87)
K tomuto utilitaristickému přesvědčení Inge vede spousta důkazů, které poskytuje příroda. Proč tedy školní autobus zajíždí do každé slepé uličky pro každičkého usmrkance? Proč se dnešní školství zaměřuje na děti s výukovými problémy a handicapy, když to brzdí nadané a nadějné studenty? A domýšlet lze v tomto stylu dál: k čemu jsou pro společnost užiteční lidé postižení, staří, neúspěšní? Alkoholici, slepci, sociálně nepřizpůsobiví, imigranti…? Co s nimi? Orel skalní klade dvě vejce, aby pak sledoval silnější mládě, jak se zbaví svého sourozence-konkurenta a je rodiči živen samo. V přírodě vrozený a přirozený kainismus funguje. My lidé svým slabým a neperspektivním věnujeme možná více péče než těm slibným, myslí si Inge. Ji politika nezajímá, právě německá historie nám ale poměrně nedávno přeci ukázala,k jak zrůdným důsledkům tento způsob vidění světa může dospět!
Inge svému darwinistickému přesvědčení totálně propadla a slučuje biologii se sociologií. A právě v tom je vědecky nedůsledná. Comte považuje čistou sociologii za špičku věd a mezi vědy neřadí obory, jejichž předmětem zkoumání je zkoumající sám, tedy např. psychologii. A Inge je nedílnou součástí všech sociálních skupin, kde kterým se vyjadřuje. Hodnotí-li přírodní zákonitosti, obhajuje sebe jakožto učitelku, mluví-li o principech dědičnosti, myslí především na svou dceru, přemítá-li o evoluci, hodnotí svůj vlastní život.
Tak jako žirafy natahují své dlouhé krky za nepřístupnou potravou, míří Inge k přeludu o vlastní dokonalosti, jakkoliv je tato představa sebe samé pomýlená. Je to jistý způsob alibismu, hledání opodstatnění pro jednání, jehož se dopustila. Jisté pochybnosti však probleskávají i jejím vědomím. Možná že chyby, jichž se dopustila, byly fatální. Občas je jednodušší být jen „živočich“...
Při čtení si dejte pozor, abyste k Inge nepocítili falešné sympatie. Její socio-biologické glosy jsou zajímavé a neotřelé. Chtělo by se vám s Inge občas souhlasit. Vzpomeňte však na svého přírodopisáře. Nebo jiného krutovládce, který motivoval strachem a neznal slitování. Nebo třeba na Hitlera. Celé je to jaksi složitější. Na tom, co se může zdát samozřejmé a funkční, je možno najít spoustu defektů. Inge je silná, neohrožená, je ale také spravedlivá, spokojená, šťastná?
Pro mě osobně je knížka Judith Schalanské nesmírně zajímavým, zábavným i smutným varováním, že člověk není proměnná a život není rovnice. A každou takovou Inge dnes schválně naštvu: po obědě si dám dezert, přestože budu sytá, zajdu si do galerie abstraktního umění, které se neřídí žádnými pravidly, a večer řeknu svému muži, že ho mám ráda…

Pár vybraných citací:
Dnešní mládež (kapitola Stav zralosti):
…Ne, tyhle děti jí vskutku nepřipadají jako démanty na koruně evoluce. Vývoj, to je něco jiného než růst. To, že kvalitativní a kvantitativní změna probíhá v nejvyšší možné míře na sobě nezávisle, se tu demonstruje s děsivou působivostí. Není právě pěkný pohled na přírodu na váhavém prahu mezi dětstvím a dospělostí…

Mladší děti (kapitola Rozmanitost druhů):
…Ten věčný povyk. Sotva jim vypadnou mléčné zuby, začnou si otvírat pusu dokořán. Na krku se jim bimbají klíče, po kapsách pouzdra s mobilem a krabičky s rovnátkama…

A starší děti:
…Naproti tomu ti starší jsou jako živé mrtvoly. To jejich mladistvé šourání po chodbě. Ospalé oči. Ofiny těsně až nad kořen nosu. Anebo vyholené hlavy. Bojové účesy...Jsou to mladí dospělí, téměř schopní reprodukce, ale dosud nezralí, jako předčasně sklizené ovoce…

O dědičnosti (kapitola Embryogeneze):
…Každého muže porodí žena. Rozmnožování je samičí záležitost. Proč například muži mají také prsní bradavky? Ačkoli nemusejí kojit.. Protože embryogeneze vykonává nejdřív to, co je samičí. Chromozom ypsilon je tam jenom kvůli tomu, aby potlačil vývoj k samičímu pohlaví. Muži jsou vlastně ne-ženy…

O roubování (kapitola Umělý výběr):
…Zmutované potomstvo. Smíchání šťáv. Způsob šlechtění. Tento princip se s oblibou používá i ve škole. Posadí pitomce vedle ctižádostivého žáka a doufají, že ten chytrý bude mít pozitivní vliv na toho druhého. Jenomže hlavy těch chytřejších se na těch hloupějších trupech bohužel ne a ne ujmout…

Komentáře (0)

kniha Žirafí krk recenze