Žirafí krk

31.03.2018

Palba krátkých vět, hodně nedořečeného, ještě víc nevyřčeného. Kniha, která se dá vykládat několika různými způsoby – v anotaci zmíněný „provokativní příspěvek k debatě o současném vzdělávání“ je z nich nejjednodušší, ale také jako studie o syndromu vyhoření nebo třeba jako svědectví o jedné generaci, která ztratila Boha, ale pevné základy nenašla. A mnoha jinými, nejsem si jistá, jestli jsem všechny našla a mám pocit, že mi uniklo hlavní poselství knihy, bylo-li jaké. Gradace je výborná v rovině dějové (během jedné stránky se z odtažitého výkladu stane intimní psychothriller) i ideové: od tvrzení, se kterými můžeme tiše souhlasit (jistěže jsou nepopulární, ale Inge je mrcha nesympatická a strašně přehání, my bychom to tak vážně samozřejmě nebrali, že ano), po popření podstaty toho, co Inge celou dobu hlásá – ona sama vůli k životu už dávno neprojevuje, je jen stará, opuštěná a vlastně zoufale vystrašená.

„Nikdo nikdy nedospěl k až pravdě. K existenci jediné, ověřitelné, doložitelné skutečnosti. A už vůbec ne tito pánové, kteří ze strachu před skutečným životem zůstali rovnou navždycky ve škole a za zavřenými dveřmi si načechrávají peří před puberťáky. Imponující chování věčných propadlíků.“

To je pro mě Inge a svým způsobem obraz lidí, kteří si ze strachu angažovat se udělali ctnost.

Mimochodem doporučuji výbornou recenzi Jany T. v záložce výše.

24.01.2018

výborně komponovaný příběh, negativní hlavní postava - učitelka biologie a její subjektivní pohled na svět a život (v paralelách vlastní, ostatních, německého národa, společnosti a lidstva) de/formovaný zkušeností a povoláním, nečekaná pointa až v úplném závěru vysvětluje název díla, krátké, úsečné, popisné věty; ilustrace z učebnic biologie a netradiční využití margin v pravém horním okraji odkazují k formě odborného pojednání - zajímavé prvky intertextuálního a žánrového mísení

29.12.2017

Jak to shrnout... Postava Inge mi nejdříve byla celkem sympatická, protože jsem souhlasila s jejími názory nebo spíše s "vypozorovanými skutečnostmi" v oblasti školství a občas mi její postřehy a poznámky přišly i zábavné. Později mi ale začala jít na nervy a docela mne zklamala. Nejvíce mne zaujal její vztah k Erice a také problém Ellen, na který - ač nepřímo - navazuje Ingy vzpomínka na malou Claudii a scénu ve třídě. To mi přišlo dost silné.
Místy se mi kniha četla dost špatně, bylo to občas takové nemastné - neslané. Některé úseky jsem musela číst vícekrát a někdy se nutit, abych vůbec četla dál.

11.03.2016

Tato kniha mě jako dlouho předtím žádná jiná přiměla si podtrhávat a zapisovat poznámky.Je zvláštní. Její antihrdinku Inge byste zabili, každý z nás takovou zná nebo znal. Přísná "darwinistka", řídící se pravidlem žít= o přežití bojovat. Ale její postřehy jsou zajímavé. Potažmo postřehy autorky, která si Inge vymyslela. Obdivuji její nápad vykreslit tento zvláštní životní postoj. A jeho zrůdné důsledky...O děj v této knize totiž vůbec nejde. Kniha je fiktivní sebereflexí tvrdé a autoritativní ženy, která svůj život opodstatňuje i omlouvá vědeckou teorií.

27.12.2015

Prvních asi 50 stran jsem čekala, že se něco začne dít. A ono pořád nic. A tak jsem zatnula zuby a knihu dočetla do konce. Nerada opouštím bez boje.
Hlavní hrdinka byla pěkně protivná. Chladná, konzervativní učitelka. Nemám ráda takové typy, možná i to ovlivnilo můj celkový dojem ... :)
A taky jsem vůbec nebyla připravena na tu spoustu pojmů a tezí. Všechno mi to v konečném důsledku splynulo v jeden velký zmatek.
Knihu hážu do škatulky "přečteno, nedoporučuji".

04.10.2014

Kniha mě bavila spíš proto, že mám sama vystudovanou biologii. Vadilo mi ale, jak byla hlavní hrdinka skeptická, negativistická, odevzdaná. Měla pro to důvody, ale baví mě víc knihy s pozitivnějším přístupem a nadhledem.