Příběh uneseného chlapce

recenze

Granátové jablko (1995) / denisa7430
Příběh uneseného chlapce
Dech beroucí vyprávění o tom, jak příslušníci SS unášeli a rvali matkám z náručí milované děti a posílali je na převýchovu do Říše. Ty „šťastnější“ skončí u náhradních rodičů, které nemůžou mít vlastní děti, ty méně šťastné jsou uzavřeny v jednom z ústavů Lebensborn. Děti, které jsou nakonec vyhodnoceny jako „nepoužitelné“ ke germanizaci, putují do dětských pracovních lágrů nebo na statky jako levná pracovní síla.

Jádrem neurózy hlavního hrdiny příběhu je nedostatek pojiva se světem a nedostatek odvahy. Trpí bolestmi hlavy, nespavostí, zlými sny, postrádá dostatek sebedůvěry a nikdy jej neopouští pocit ohrožení a stavy úzkosti.
To vše má na svědomí jeho prožité dětství, které dělí na to krásné, kdy ještě žil s maminkou v jedné polské vísce, a na to nejhorší, které jej mohlo potkat – v pouhých šesti letech byl unesen…

Nikdy se z toho nevzpamatoval, nepěkné zážitky a pocity beznaděje se ho drží zuby nehty až do pozdního věku.
Ze začátku může čtenáři připadat, že Toni je vlastně „fňukna“, který se neumí ze života radovat, nevidí v něm nic pozitivního. V druhé polovině však odhalíme, proč tomu tak je a najednou chápeme všechny jeho myšlenkové pochody.

Ohrožení života, tresty, bití a permanentní křik z něj udělaly štvané zvíře, nedůvěřivé, plaché, neschopné a méněcenné.

Jediné, co ho drželo v těch nejhorších mukách při životě, byla vize toho, že jednou najde a opět spatří své rodné městečko, dům a v něm nejkrásnější bytost – maminku! Jen ona může svými doteky utišit a vyléčit hnisající rány na jeho poskvrněné duši…

Komentáře (0)

kniha Granátové jablko recenze