Příběh pekelné lásky

recenze

„Osvětim nikdy nikdo nepochopí.“
– W. Styron v díle Sophiina volba –

Příběh lásky vznikající v osvětimském pekle je inspirován skutečnými událostmi. Milena Zingerová, dívka z dobře situované bratislavské židovské rodiny, žije v roce 1938 v blažené nevědomosti o přicházející bouři. Miluje hudbu, které se chce dále věnovat na konzervatoři. Začátkem září toho roku však vstoupil do každodenního života v ČSR řev jistého malíře pokojů ze Salzburgu, který požadoval respektování práv německé menšiny v Sudetech. Formálně se Židům na Slovensku nic zlého nedělo. Nikdo jim nenařizoval žít v ghettech, neodsuzoval je k izolaci. Přesto se kolem nich postupně vytvářela neviditelná zeď, oddělující je od zbytku katolické společnosti. Do čela státu se staví ultrakatolická Hlinkova garda (tzv. hlinkovci).

Druhou postavou v příběhu je Franz Weimert z rakouské vísky Drasenhofen. Na přání své zbožné babičky působil jako ministrant v kostele. Viděla v něm budoucího kněze. Avšak události tomu chtěli jinak. Anšlus nebyl pro Rakušany velkým překvapením, očekávali jej. Došlo k němu v březnu 1938 a tehdy šestnáctiletý Franz byl přijat do elitní nacistické školy (Napola), do které byli přijímání jen ti nejlepší z nejlepších. Po maturitě vstupuje do řad příslušníků SS. Na podzim roku 1941 byl poslán na východní frontu. Působil v jednotce Einsatzgruppe B, mající na starost „očišťování“ od komunistů a Židů. V té době Franz nepovažoval zabíjení Židů za hanebné. Na východní frontě přišel o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Smazal ve svém srdci hranici mezi světlem a stínem. Stal se z něj pouze voják plnící rozkazy. Po zranění v bojí je z fronty v lednu 1942 odvelen do koncentračního tábora Osvětim. Slouží zde jako velitel hlavního skladu s oděvy (tzv. Kanada). Právě tady potká Milenu. Je jednou z dívek, které jsou ze Slovenska v březnu 1942 převezeny do Osvětimi v úplně prvním transportu (tzv. 999 žen).

Franz je ze začátku apatický vůči veškerému dění v lágru, nic ho nezajímá, nic se ho vnitřně nedotýká, veškeré vraždění jde mimo něj. Až poté, co uslyší Milenu zpívat na své narozeninové oslavě, začne pociťovat něco zcela nového neznámého, něco, co dosud nepoznal – lásku!
Milenina počáteční nenávist k mladému nacistovi se pomalu mění – a tak se rodí jeden z nejneobvyklejších milostných příběhů holokaustu. City k židovské vězeňkyni otevřely Franzovi oči k věcem, kterých si dříve nevšímal. Láska k Mileně ho nevědomky změnila. Už nebyl tím přesvědčeným nacistou.

Kniha podávající otřesné svědectví doby fašistického běsnění, popisující soukolí hubení člověka člověkem, je rozdělená do čtyř samostatných částí, z nichž každá má několik kratších kapitol. Zachycuje každodenní život lidí ponížených až na hranici člověčenství, stavěných před rozhodnutí – smrt nebo život. Soudcem je pouze vlastní svědomí. V románu je mimo jiné krásně popsána historie ČSR, jeho rozpad na Slovenský stát vedený Tisem, věnuje se i pohledu Rakušanů na anšlus a zmiňuje rovněž neblaze proslulou akci eutanázie.
Autorovi se v románu podařilo vylíčit záležitosti tak, aby nepůsobily lacině. Celý příběh je podán citlivě a věrohodně, při čtení jsem byla dojatá k slzám.

Stejný příběh byl již dříve zpracován románovou formou v knize Láska za ostnatými dráty, ve které se v doslovu dočítáme i o tom, jak vypadal život hlavních „hrdinů“ po skončení války.

Komentáře (0)