Příběh, který vás srazí do kolen

recenze

Němý křik (2016) / DaveBukowski

Smutný, ale ne patetický. Temný, ale ne přemrštěný. Násilný, ale ne prvoplánový. Přesně takový je krimiromán Němý křik - ušitý přesně na míru, aby se vám dostal pod kůži.

---

Už dlouho jsem nečetl detektivku, která by mě tak zasáhla tak, jako právě Němý křik od Angely Marsonsové. Jedná se o knihu tak dobrou, že bych moc rád řekl, že ji doporučuji každému, ale bohužel - tohle je snad ten nejtemnější, nejtíživější, nejpochmurnější typ krimi, jaký najdete, a pokud máte v hlavě všechno srovnané, nejednou se vám během čtení z popisovaných událostí udělá špatně. Němý křik je skvělý a ještě víc, ale není pro každého.

Ona nemilosrdnost a brutalita některých pasáží ale vůbec není samoúčelná, jak by se někomu mohlo zdát. Autorka přesně ví, co dělá: nechá čtenáře si k příběhu vypěstovat vztah, sžít se s postavami a vzbudit v něm zájem o temné pozadí děje. U oněch násilných scén tak nakonec nepocítíte pouhé překvapení a údiv - doslova vás srazí do kolen a při čtení jako byste cítili každou bolest, kterou cítí daná postava.

Ano, věřte tomu, v této knize se děje spoustu a spoustu špatných věcí a setkáte se tu s mnoha smutnými osudy. U několika scén vám možná podezřele zvlhnou oči, ale není se za co stydět. Přidanou hodnotou detektivního románu Němý křik je, že vás do příběhu emočně zapojí tak silně, jako byste se v něm sami octli.

Ve středu všeho dění je detektiv Kim Stoneová, postava, kterou si oblíbíte téměř jistě. Spojuje se v ní mnoho vlastností - chladná odměřenost, s jakou přistupuje ke svým kolegům a nadřízeným, naopak neuvěřitelná empatie směrem k obětím, temná osobní minulost, cyničnost -, ale ve výsledku dostáváme neuvěřitelně propracovanou protagonistku, o které sama autorka říká, že jí vnikla do mysli a odmítla zase odejít a od níž by se někteří mohli učit, jak má vypadat správná ženská hrdinka vypadat (mrk, mrk, Dívko ve vlaku). Právě element postavy Kim Stoneové všechny součástky děje spojuje dohromady a dělá knihu takovou, jaká má být.

Nálada knihy by se tak dala vystihnout mnoha adjektivy: melancholická, chmurná, potemnělá, zasmušilá, ponurá... žádné z nich vám ale samozřejmě kniha nepřiblíží tak, jako kdybyste si ji sami přečetli. Pro fanoušky takové Tany French je Němý křik naprostá povinnost, její jméno mi během čtení několikrát vyskočilo v hlavě.

Knize tedy nemůžu dát nic jiného než velmi vysoké hodnocení, a i když by podle mě Němý křik fungoval lépe jako samostatná kniha, už třesu očekáváním, s čím se Kim Stoneová vytasí příště.

90 %

více recenzí najdete na: weekly-vomit.blog.cz

Komentáře (7)

Přidat komentář

---