Morfium, vlast a druhá světová válka

recenze

Morfium (2017) / DaveBukowski
Morfium

Konstantin Willemann je pravděpodobně tím posledním protagonistou, kterého byste si představili u románu z období druhé světové války. Právě to ho však nejspíše činí tak neodolatelným.


Je nezodpovědný, lehkovážný a sobecký. Je závislý na morfiu a posedlý sexem. Je nevěrným manželem a špatným otcem. Seznamte se — Konstantin Willemann, postava, kterou nebudete moct dostat z hlavy.

Náš hlavní hrdina se ocitá uprostřed Varšavy na samém počátku druhé světové války a nastává pro něj nejvyšší čas se rozhodnout, zda-li se cítí jako Polák či Němec, protože právě teď žádné "mezi" není. Jeho otcem je Němec, jeho matkou je popolštěná Slezanka, která se svého syna rozhodla vychovávat jako Poláka.

Konstantin však tuto otázku nikdy neřešil a téměř třicet let bezstarostně proplouval svým životem plným žen, drog a flámování. Poprvé ve svém životě tak musí být zodpovědný a čelit nelehké volbě. A nejen tomu — nevyzpytatelný sled událostí ho vrhá do víru konspirací, o nichž by se mu běžně ani nesnilo, a Konstantin se tak téměř bezděky dostává do situace, která ho může stát život.

Morfium je velmi zvláštní knihou, u níž si ani nejsem úplně jistý, že existuje způsob, jak ji zhodnotit. Morfium je zaprvé a především literárním zážitkem.

Szczepan Twardoch, polský autor, knihu staví, jak už jste nejspíše odtušili, především na silné hlavní postavě a to do té míry, že mu přizpůsobuje i své velmi osobité vyprávění. A přesně to dělá Morfium tolik netradičním, podivným dílem — když ho čtete, jako byste téměř sami byli v jakémsi rauši. Proto ono slovo zážitek — po většinu času máte pocit, že jste skutečně v kůži hlavního hrdiny a na příběh nahlížíte jeho očima. Twardochovo psaní je jakousi zběsilou kombinací ich-, du- a er-formy, která dokonale odráží Konstantinovo rozervané nitro. Jazykově navíc nemám Twardochovi co vytknout — dokážu si vybavit jen pár autorů, kteří umí volit slova jako on.

I naproti tomu všemu je však autorův styl psaní dosti ošemetným a často se může stát i kamenem úrazu. Co je na něm tak ošemetného? Náhlé odbočky od děje. Přeskakování mezi realitou a Konstantinovými těžko pochopitelnými myšlenkovými pochody. Chaotická, táhlá souvětí. To všechno na vás Twardoch bez váhání chrlí a někdy je tak opravdu lehké se v příběhu ztratit. Po několika hodinách se navíc čtení Morfia stává opravdu, opravdu vysilující zábavou.

Jak ale říkám, možná, že k němu přistupuji špatně. Možná na těch detailech, které mi unikly, a na tom, že bych se možná i na podruhé v některých částech těžko orientoval, vůbec nezáleží. Možná je jen potřeba nechat se unést a strávit nějaký čas s Konstantinem — neuvěřitelně propracovaným hlavním hrdinou, který je sice v mnoha ohledech spíše antihrdinou, ale ke každému svému činu má důvod, a který je více než cokoliv jiného politováníhodnou existencí.

I když se tedy jedná o příběh z druhé světové války, nečekejte zamačkávání slz nad holocaustem nebo jinými hrůzami války — jistou melancholii v sobě Morfium zajisté má, najdete ji ale úplně jinde, než byste nejspíše čekali.

Nakonec bych ještě rád vyzdvihnul skvělý překlad Michaela Alexi — ze svého laického pohledu se odvážím tvrdit, že Morfium rozhodně není jednoduchá kniha na přeložení, každé slovo ale jakoby v české verzi sedělo přesně na svém místě.

75 %

weekly-vomit.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář