Peklo v Los Angeles

recenze

Šest dní hněvu (2016) / DaveBukowski

Rozporuplný rozsudek v kauze Rodneyho Kinga vzbudil v USA začátkem devadesátých let pořádný rozruch. Los Angeles následkem toho zachvátilo do slova a do písmene šest dní hněvu.

---

Musím se přiznat, že jsem se na Šest dní hněvu dost dlouho těšil a čekal jsem, že si přečtu vypjatý thriller se silným společenským přesahem jako třeba A je čas zabíjet od Grishama, který má velmi podobnou tématiku. A toho jsem se vlastně zároveň dočkal i nedočkal - společenský přesah zde rozhodně najdeme, a dokonce se i jedná o thriller. Toho druhého ale dosahuje úplně jiným způsobem, než jsem původně očekával.

Šest dní hněvu popisuje naprostý zmatek, který nastal v roce 1992 v Los Angeles poté, co soud zprostil viny tři ze čtyř strážníků, kteří byli obviněni z napadení smrtící zbraní a použití nepřiměřené síly při zatýkání černocha Rodneyho Kinga. To, jak si jistě dokážete představit, vyvolalo obrovskou vlnu nevole a město se tak následujících 144 hodin zmítalo v násilí, zločinu a rabování. Během těchto šesti dní bylo zraněno zhruba 2400 lidí, 53 jich zemřelo, bylo hlášeno přes 7000 požárů a přes 3000 podniků bylo poškozeno.

Šest dní hněvu ovšem není román o Rodneym Kingovi. Není to ani román o policejní brutalitě vůči menšinám, které se dostávalo pozornosti především právě v 90. letech. Je to román, kde je hlavní postavou chaos a kde občas získáte pocit, že svět tehdy zkrátka přestal mít pravidla. Není vyprávěn v celku, ale vystřídá se zde sedmnáct různých, ale navzájem propojených pohledů - řádění a souboje zdejších gangů, poslední chvíle nevinných i vinných obětí nepokojů, úvahy obyvatel, kterých se incident nějakým způsobem dotkl. To vše tu najdete a není to vždy hezké čtení. Z každé stránky citíte onu temnou, špinavou a nejistou atmosféru, která v Los Angeles panovala a kterou autor nijak nepřikrášluje.

A uznávám, že právě to "nepřikrášlování" autor zvládá tak skvěle, jak to jen jde. Ryan Gattis je jedním z nejautentičtějších vypravěčů, co jsem měl kdy možnost poznat, a jestli je na světě jeden spisovatel, který by měl napsat tento příběh, musí to být on. Každý ze zmiňovaných sedmnácti příběhů je vyprávěn v první osobě a Gattis si dává sakra záležet, abyste se ocitli v kůži dané postavy. Pokud tak máte čest s mexickým gangsterem, buďte si jistí, že vyjadřování a volba slov tomu bude přizpůsobena a že se na svět budete na malou chvíli dívat jeho očima.


A celá ta scéna pro mě znamená to samý jako pro každýho dalšího troubu v tomhle městě, kterej měl někdy křivý myšlenky. Dneska je tvůj den, kámo, říká mi. Felicidades, právě jsi vyhrál v loterii!
Seberte se a běžte to pořádně roztočit, říká. Pojďte a poberte, co můžete, říká. Jestli jste dost drsný a máte dost síly, pojďte a vemte si, co chcete. Ďábelská noc za denního světla, tak tomu říkám já.
Protože tenhle svět je najednou úplně naruby. Nahoře je dole, dole je nahoře, špatný je kurva dobrý. A nějaký odznaky znamenají úplně kulový. Protože dneska tohle město nepatří poldům. Patří nám.


Ve finále se tak nejedná o typický thriller, který vás chce zkrátka napnout zajímavou zápletkou a náhlými zvraty. Šest dní hněvu je spíše román, který vypráví osud skupiny lidí, ale thrillerem je jen náhodou - díky okolnostem, za jakých se děj odehrává.

Jediným malým záporem tak pro mě může být, že ze začátku se začíst a zvyknout si na styl vyprávění nebylo snadné, a zhruba první třetinu jsem zdolával horko těžko. Celých sto procent tomu vlastně nedávám jen proto, ale jsem si jistý, že až se ve mně příběh trochu více usadí, těžko si budu schopen pomoct a plné hodnocení (nebo něco velmi podobného) tomu nedát.

85 %

Více recenzí najdete na: weekly-vomit.blog.cz

Komentáře (0)

Přidat komentář

---