Příběh autisty

recenze

Vtip:
Chlapík letí v horkovzdušném balónu a ztratí se. Klesne nad pole a zavolá na kolemjdoucí ženu. "Můžete mi říct, kde jsem a kam směřuji"
"Jistě," odpověděla žena. "Nacházíte se na 41. stupni, 2 minutách 14 vteřinách severní šířky a na 144. stupni, 4 minutách a 19 vteřinách východní délky. Jste v nadmořské výšce 762 metrů a právě teď se vznášíte na místě. Byl jste však na vektoru 234 stupňů a 12 metrů za vteřinu."
"Obdivuhodné! Díky! A mimochodem, nemáte náhodou Aspergerův syndrom?"
"Mám!" odpověděla žena. "Jak jste to poznal?"
"Protože všechno, co jste řekla, je pravda, poskytla jste mi mnohem detailnější informace, než jsem potřeboval, a sdělila jste mi je způsobem, který mi je naprosto k ničemu."
Žena se zamračila. "Hm. Nejste psychiatr?"
"Ano, jsem." řekl muž. "Ale jak jste na to proboha přišla?"
"Nevíte, kde jste. Nevíte, kam směřujete. Do svého současného postavení jste se dostal tak, že jste se nechal unášet větrem. Po pár otázkách hned člověka označíte nějakou nálepkou a jste přesně tam, kde jste byl před pěti minutami, ale teď je to kupodivu moje chyba!"

Něco jako detektivka, ale podrobněji zaměřená. Konkrétně na autismus - Aspergerův syndrom. Kdyby člověk neznal okolnosti, byl by člověkem s Aspergerovým syndromem fascinován. Po dočtení této knihy jsem ještě víc, než jsem byla a něco málo jsem věděla.

Autorce se podařilo na necelých 600 stránkách zaujmout čtenáře, vnuknout mu pár zamyšlení, dovést ho do napětí a očekávání a ještě mu dopřát kousínek romantiky.
Z jednoho pohledu příběh s detektivní zápletkou, s druhého dokument o chlapci s Aspergerovým syndromem a jeho rodině.

1. hvězdičku dávám pro zajímavý výběr tématu - ještě jsem nenarazila na knihu, která by byla zajímavá a měla takovéto téma. Ikdyž náročné a zajímavé.
2. hvězdičku dávám za možnost čtenáře dovést k různým úhlům pohledu na celý příběh pomocí 5 postav (autisty Jacoba, jeho bratra Thea, maminku Emmu, právníka Olivera a detektiva Riche). Ne vždy se mi tento druh vyprávění líbí, ale tady se to hodilo.
3. hvězdičku dávám za humor, který je knihou protkáván. Vlastně dva druhy humoru zde můžeme najít. První, Jacobův. Humor zcela reálný, podrobný, pravdivý a bezemoční. Druhý, Emmin. Emma je externí redaktorkou časopisu, kde odpovídá na dotazy čtenářům.

Ze sloupku tety Em:

Čtenář:
Musím si vzít hypotéku na dům, abych splatil účet za vodu. Co mám dělat?
Ztrápený pisatel z Townsendu

Teta Em:
MIlý ztrápený pisateli,
omez pití.

4. hvězdičku dávám za obsáhlost, neustálé udržování čtenáře v napětí, kdo, jak, kde, co a proč. Skvělé!

Musím se přiznat, že jsem asi 100 stránek před koncem nahlédla na konec. Nedala se ta zapeklitá situace v příběhu vydržet.

Když jsem k němu dospěla normální cestou - stránku po stránce, došla jsem k tomu, že bych tomu dala jiný konec. Možná víc jednoznačný a jasný. Proto ta poslední hvězdička nepadla na své místo.

Komentáře (0)