Přečteno: Třpytivá hodina

recenze

Třpytivá hodina (2020) / knihomolka239
Přečteno: Třpytivá hodina
Ionu Greyovou už pravděpodobně znáte jako autorku knihy Dopisy, které nikdo nečetl, která u nás vyšla v roce 2017. I přesto, že to pro mě bylo trochu náročnější čtení, se mi moc líbila a tehdy jsem ji hodnotila 90%. Bylo tedy víc než jasné, že sáhnu i po autorčině další knize.

Stejně jako v předchozí knize se zde prolínají dvě dějové linie - 1925 a 1936.

V roce 1925 je hlavní postavou Selina, která je neustále kritizována matkou i sestrou. To jí ale nebrání v tom, aby si užívala života. Připlete se do něj i Lawrence Weston - a přeskočí mezi nimi jiskra.

Hlavní hrdinkou roku 1936 je Alice, která žije u své babičky a má rodiče na obchodní cestě. Doma se nudí, babička s ní moc nekomunikuje a celkově to pro ni není zrovna pozitivní období. Jediné, co jí to zpříjemňuje a trochu odlehčuje, jsou dopisy od matky, která jí vypráví o všem, co na cestě zažívá.

Kniha je psaná v er-formě a věnuje se docela velkému množství postav. Je tu samozřejmě pár hlavních postav, které jsou ty nejdůležitější, ale autorka věnovala docela dost času i vedlejším postavám. Osobně jsem s tím měla docela problém, protože když se mi prolínají dvě dějové linky a ještě mnoho postav, trochu mě to mate.

Autorka ale píše dobře a krom toho, že děj docela ubíhá, snažila se, aby to všechno nebylo zbytečně zamotané a postavy se nepletly. Občas mi ale připadalo, že některé věci popisuje až moc do detailů a trochu zbytečně se s nimi zabývá, ale takových momentů v knize skutečně nebylo mnoho.

Musím říct, že Dopisy, které nikdo nečetl mě bavily víc. Ne, že by Třpytivá hodina byla špatná, ale zkrátka mě příběh nedokázal oslovit tak, jako Dopisy.

Hodnotím 75% a za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia!

Komentáře (0)

kniha Třpytivá hodina recenze