Přečteno: Elizino tajemství

recenze

Příběhů s tematikou druhé světové války jsme už všichni četli mnoho a od té doby, kdy vyšel Tatér z Osvětimi se s nimi doslovat roztrhl pytel a vychází stále další a další. Elizino tajemství ale není "jen další knihou". Autor se rozhodl psát o táborovém nevěštinci - a to tu ještě nebylo.

Hlavní hrdinka by na některé z nás mohla působit spíše jako antihrdinka a i já jsem popravdě názory často střídala. Dokonce si myslím, že kdybych Elizu potkala v některé z knih, které poukazují na hrůzy, kterými si procházeli vězni, neměla bych ji ráda. Dominik W. Rettinger nám ale ukazuje, že i její příběh nemá jen jednu stranu amožná právě díky tomu jako čtenáři lépe chápeme její chování a rozhodnutí.

Eliza má oproti ostatním jednu výhodu - v táboře je jako politický vězeň, nikoliv jako Židovka. Shodou okolností, a možná právě díky této skutečnosti, Eliza dostane možnost si vybrat, jestli chce jít s ostatními vězni pracovat nebo se dobrovolně vydá do táborového nevěstince. Jak už asi tušíte, vybrala si druhou možnost.

Mnoho žen by tuto práci nezvládlo už jen z hlediska psychické stránky, Eliza si ale věří a rozhodne se využít příležitosti. Sex a erotiku vnímá (a nebo se o to minimálně snaží) pouze jako fyzickou činnost a právě díky tomu dokáže být odolná. Člověk si ale nikdy nesmí důvěřovat moc a brát skutečnosti, které se ještě nestaly jako samozřejmost...

Autor neukazuje na zvěrstva, která probíhala a nesnaží se ve čtenáři vyvolat pocit lítosti. Obecně většina dění v táboře je potlačena do pozadí a čtenář sice vnímá, kde se příběh odehrává a co se děje, ale pro samotný příběh to není až tolik podstatné.

Eliza je postava, ke které si i přes její minulost najdete cestu. S jejími rozhodnutími a mnohdy až moc odvážným chováním sice nebudete souhlasit, ale zároveň je pravděpodobně pochopíte.

S emocemi to také není zrovna jedoduché. V knize jsou pasáže, které jsou vyložené drsné a i když jsem neplakala, neměla jsem k tomu daleko. Zároveň ale najdete i několik částí, kde se zasmějete nebo naopak pasáže, které vás budou dojímat.

Elizino tajemství je příběh, který stojí za pozornost a za přečtení. Autor otevírá téma, o kterém jsme ještě nic nečetli a daří se mu čtenáři předat skvěle napsaný příběh. Zároveň je to ale kniha, kterou si přečtete jednou a i když ve vás něco zanechá, nebudete mít potřebu se k příběhu někdy vracet.

Hodnotím 80% a chválím autorovu originalitu.
Jestli hledáte historický román, který vás zaujme tématem, které tu ještě nebylo, určitě po knize sáhněte.


Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji Albatrosmedia!

- Nikola Ludvigová, Můj život knihomolky

Komentáře (1)

25.03.2020

Bezantina

V noci jsem dočetla a vesměs souhlasím s recenzí. Dovolím si ale nesouhlasit s větou "Autor neukazuje na zvěrstva, která probíhala a nesnaží se ve čtenáři vyvolat pocit lítosti. " Myslím, že popisy popravy vězeňkyň, jejich bití nebo zabití novorozeněte ve kbelíku exkrementů svědčí o opaku.