Přátelství je někdy víc než láska

recenze

V době svého dětství jsem měla jednu dobrou kamarádku, se kterou jsme si říkaly, že naše přátelství je přátelstvím na život a na smrt. Přátelství je jedno z nejpevnějších pout vůbec, většinou totiž trvá navždy. Nezáleží, jak moc jsme od sebe vzdáleni, jak dlouho jsme se s dobrým přítelem neviděli, či jak dlouho jsme si nepopovídali. Už jen pouhá myšlenka na přítele nás udělá štastnejšími a máme potřebu onoho člověka kontaktovat. Jenže co kdyby byl vaším nejlepším přítelem člověk opačného pohlaví? Jak silná je hranice mezi přátelstvím a láskou?

Když na začátku letošního roku vyšla kniha S láskou Rosie od mé oblíbené irské spisovatelky Cecelie Ahernové, myslela jsem si, že se jedná o její novinku. Ale poté, co jsem knihu vzala do rukou, jsem zjistila, že se jedná o knihu, jejíž první vydání neslo název Kde končí duha (vydalo nakladatelství BBart). S láskou Rosie se kniha jmenuje stejně jako jeho filmová verze, která měla v únoru premiéru v českých kinech.

Alex Stewart a Rosie Dunneová. Nerozlučná dvojka, která se přátelí již od útlého dětství. Průšvihy ve škole, posílání vzkazů o hodinách, společné trapasy, společné oslavy, nic jim není cizí. Jeden bez druhého by byli jako ryby na souši, navzájem se znají do sebemenšího detailu. Dalo by se rovnou říct, že není žádná jiná možnost než že se ti dva dají dohromady. Ale Alex a Rosie jsou opravdu jen ti nejlepší přátelé. O žádné lásce přece nemůže být ani řeč.

Na začátku knihy se s nimi setkáváme jako se školou povinnými a máme tu čest strávit s nimi spoustu let jejich rozmanitých životů. Máme možnost poznat Alexe a Rosie tak dobře, jako se znají oni dva. Každý člověk má v době dětství a dospívání spoustu snů a plánů do budoucna, ale ne vždy to vyjde tak, jak si člověk naplánuje. Alex s Rosie mají podobné plány, ale tím hlavním je, že chtějí zůstat poblíž sebe. Ale to by měli v životě moc růžové a snadné. Zatímco Rosie musela díky “nehodě” přehodnotit své životní priority, Alex si plnil svůj životní sen daleko od ní, až za velkou louží. Pro někoho by to znamenal konec světa, ale oni si i přes občasné neshody najdou cestu, jak spolu i nadále komunikovat (díky za e-maily, poštu a telefony).

Ačkoliv jsou oba se svými životy spokojeni, pořád to není “ono”. Je až politováníhodné, jak se míjejí. Oba dva mají v hlavě něco, co by chtěli sdělit tomu druhému, ale ani jeden z nich nemá odvahu to vyslovit. A tak se díky tomu my, čtenáři, můžeme buď to chytat za hlavu a nebo se upřímně zasmát. O tom, že láska je mocná čarodějka a o tom, že náš osud je nepředvídatelný, jsme slyšeli nesčetněkrát. Ale opravdu na tom něco bude. V tomto příběhu totiž bude vše tak, jak má být.

Rosie s Alexem mi byli strašně sympatičtí a zamilovala jsem si je. Díky jejich upřímnosti, smyslu pro humor a díky nepředvídatelným situacím jsem se při čtení skvěle bavila.

Existují knižní příběhy, které si nás dokonale podmaní a chytnou nás za srdce. Příběhy, které nikdy neomrzí a člověk je může číst znovu a znovu. S láskou Rosie nebo Kde končí duha, chcete-li, je přesně tou knihou. Četla jsem jí podruhé a stejně ve mně vyvolala stejné pocity jako když jsem jí četla poprvé. Od této spisovatelky je to má nejoblíbenější kniha.

Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2015
Počet stran: 432
Překlad: Tomáš a Ludmila Havlíkovi

Komentáře (0)