Poslední píseň

recenze

Poslední píseň (2010) / Vendy 96
Poslední píseň

Sedmnáctiletá Ronnie je zvyklá na bouřlivý život v New Yorku - večírky, noční kluby, kamarádi,... - to vše je pro ni neodmyslitelnou součástí života. Když má však strávit léto s mladším bratrem Jonahem u jejich otce, kterého neviděla několik let, v neznámém městečku u moře, kde vlastně nikoho nezná, vše se rázem změní. Život v městečku není tak nudný, jak se na první pohled zdá a Ronnie zjišťuje, že nepotřebuje ani noční kluby k tomu, aby se bavila, našla si přátele a prožila opravdovou první lásku.

Od této knihy jsem očekávala jen takovou letní oddechovou četbu. A příběh mě mile překvapil - nenabízí jen letní prostředí, romantiku, komplikované vztahy, ale i napětí a (pro mě) celkem překvapivý konec. Díky tomu všemu jsem měla problém knihu odložit.

Nejvíce mě na knize zaujaly zvláštní povahy a vlastnosti různých postav, které celý příběh oživily.

Také je zde krásně vidět, jak se přes jedno léto mohou lidé změnit. Jak si díky různým událostem, které se jim postaví do cesty, uvědomí, co je vlastně v životě důležité, a co není.

Nicholas Sparks opět nezklamal a napsal výborný, promyšlený, čtivý román, který chytne za srdce a donutí Vás přemýšlet o životě. Poslední píseň rozhodně doporučuji přečíst, především teď v létě, nejlépe někde na pláži.

Komentáře (0)

Přidat komentář