Velký Gatsby

recenze

Úvodem - o čem kniha vlastně je?

Příběh odehrávající se v období "jazzového věku" - jak poznamenal sám autor Francis Scott Fitzgerald, nám vypráví Nick Carraway. Příběh se nezaobírá ani tak jeho životem, nýbrž vztahy americké vyšší společnosti a to především příběhem Velkého Gatsbyho, který pořádá velkolepé večírky v domnění, že spatří svou osudovou lásku Daisy.


Můj názor - co se mi líbilo a nelíbilo?

Velkého Gatsbyho jsem si přečetla na základě stejnojmenného filmu, který se mi moc líbil. Ale kniha mě zklamala - i když má jen 200 stran, a film je většinou věrný knize, tak se vlekla a já jsem se místy nutila číst dál v domnění, že se příběh konečně musí rozjet. Ale omyl!
Příběh mě začal bavit až v posledních padesáti stránkách, kde se konečně něco dělo. Samozřejmě i ze začátku se něco děje, ale příběh mi přišel téměř o ničem a nudil mě.
Ale na druhou stranu je v knize pár hezkých citátů, které se mi moc líbily a pro mě nezajímavou knihu "okořenily". Myslím si, že by se mělo přihlížet na to, že kniha byla vydána roku 1925, takže to také dělá svoje - jiný styl psaní, doba, lidé, celkově společnost...
Ještě se mi líbilo, že je v knize skvěle ukázané, jací lidé dovedou být - dobře je to vidět u Daisy, jak se zachovala, hlavně v závěru knihy.


Závěrem:

Od knihy jsem poměrně nic neočekávala, proto mě zklamalo, že se v knize téměř nic nedělo, až na závěr - ten to zčásti zachránil.
Ale myšlenka byla skvělá, hlavně konec se mi líbil. Myslím si, že kdyby byl příběh něčím obohacen a kdyby byl napsán poutavěji, záživněji, byla by kniha skvělá.
Možná, že tato kniha měla něco mezi řádky, ale to jsem já bohužel nenašla.

Ale pro ty, kdo mají rádi příběhy výše postavených lidí z prostředí Ameriky ve dvacátých letech dvacátého století a nevadí jim jiný styl psaní (je jiný než styl většiny dnešních autorů - přeci jen je dílo staré devadesát let), tak si myslím, že by je kniha mohla zaujmout.

Komentáře (0)