Poslední nádech

recenze

Poslední nádech (2015) / P.ary
Poslední nádech
"Strašně rád bych s tebou procházel tajemnými krásami Cradle Mountain, kde stromy obrůstá mech, nebo ti ukázal vombaty, kteří se toulají po pěšinách kolem Wineglass Bay."

Eva a Jackson. Velká láska, nebo velká lež? Devětadvacetiletá Eva, pracující jako porodní asistentka, Jacksona milovala, proto jí smrt manžela velmi zasáhne. Zlomí srdce. Potřebuje si vše srovnat v hlavě, v práci to nezvládá, nedokáže se dívat na šťastné páry a zrození nového života, když ona sama už to s Jacksonem nezažije. A proto se vydává do Tasmánie, aby se poprvé setkala s rodinou svého zesnulého manžela. Ale nic není takové, jak si to Eva představovala. Proč jí Jackson lhal? A kolik tajemství skrýval?

"To je krása," řekla Callie, když pozorovala krajinu z vody. Přesedla si dopředu a posunula si sluneční brýle nahoru na hlavu. Pluli pod vysokými dolomitovými útesy pokrytým zeleným lesem a kolem odlehlých malých zátočin přístupných pouze z člunu."

S postavami si autorka opravdu pohrála. Nejlepší kamarádka Callie, nebyla dokonalá, ale stála za Evou a snažila se jí podržet. Hlavní hrdinka Eva, smutek z ní sálal, zmatek z toho všeho, snažila se zůstat silná, ale ne vždy se jí to povedlo (což je samozřejmě pochopitelné). Jacksonův otec Dirk, ztratil ženu, kterou miloval a stal se z něj alkoholik. Pak je tu Saul, mého srdce šampion, Jacksonův mladší bratr. To jak pečoval o Evu a snažil se jí pomoci. A ještě tu máme samotného Jacksona. I on dostal svůj prostor. Velmi se mi líbilo, že mu autorka dala v knize slovo a on mohl postupně vypovědět i svou verzi příběhu.

"Když Eva čekala, až se Saul vynoří, uvědomila si, že těch pár sekund pod vodou na nic nemyslela a netrápila se. Byla ve zvláštním stavu, kdy naplno vnímala své okolí, a pochopila, že to je přesně to, co měla podle Saula zažít."

Není to klasický romantický příběh. Je to příběh o zradě, pravdě a zlomeném srdci. Prostě a jednoduše - je to příběh, který mě dostal, a já jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Lucy Clarkeová mě vtáhla do děje tak, že jsem vše prožívala s Evou. Byla jsem tam s ní, cítila její smutek. Ale nejen to, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v Tasmánii, plavu, lovím a pozoruji ryby. Autorka skvěle vykreslila moře, podmořský svět a celé okolí Tasmánie.

Čtení jsem si opravdu užívala. I když byl děj tak trochu předvídatelný, tak autorka píše tak čtivě, že mi to vůbec nevadilo. Každá kapitola končila tak, že jsem potřebovala číst dál a dál a nechtěla přestat.

"Mohli bychom promarnit celý život tím, že si budeme přát, aby to bývalo bylo jinak. Máme, co máme. A já za to hodlám být vděčný."

Knihu doporučím každému, kdo si chce přečíst nějakou tu oddechovku a zároveň příběh plný tajemství. Je to kniha, kterou jsem nerada odkládala. Potřebovala jsem se co nejrychleji dostat na konec a zjistit, jestli to dopadne, tak jak si myslím a současně i přeji.

Za nenápadnou obálkou se skrývá úžasný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Ponořte se do příběhu tak jako já.

Já tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Poslední nádech recenze