Poslední díl Vraní dívky: úplně jiný, než jsem čekal!

recenze

Pýthiiny rady (2015) / Babouš (514 views)
Poslední díl Vraní dívky: úplně jiný, než jsem čekal!
„Vyhraje dobro nad zlem?“ zeptal se na podzim v Praze kdosi dvojice autorů, kteří se skrývají pod pseudonymem Erik Axl Sund. „Opravdu to chcete vědět? Nevyhraje!“ odpověděl po chvíli napjatého mlčení jeden z nich. „Dalo by se říct, že nevyhraje nic, ani dobro, ani zlo. Je to v podstatě takový otevřený konec.“ Doplnil druhý.

Dočetl jsem závěrečný díl trilogie o Vraní dívce, knihu nazvanou Pýthiiny rady. Proč Pýthiiny? V antické mytologii byla Pýthie věštkyně z delfské věštírny. Její věštby se vždycky vyplnily – často ale tak, jak to nikdo nečekal. A tahle kniha je přesně taková: dvojznačná a nečekaná.

„Svět je nádherné místo. Stojí za to za něj bojovat,“ cituje na jednom místě Sofia Zetterlundová Hemingwaye. Na druhém místě přitom přemítá o svých sedmi děsivých osobnostech. Tenhle kontrast není jediný…

Ti seveřané mají něco do sebe. Na jednu stranu pořád nadávám, že už je ten trend skandinávských krimi passé, ale oni si prostě jedou svůj styl. Atmosféra je například v této knize – a v celé sérii – vynikající. Už ten jazyk tomu dává určitý zlověstný nádech: Krakflickan (Vraní dívka), Hungerelden (Hladový oheň), Pythians anvisningar (Pýthiiny rady). Přijde mi, že naše malebná čeština to prostě nedokáže ani zdaleka vystihnout tak přesně jako původní švédština.

Zatímco atmosféru zvládají na jedničku, autoři – nebo autor, máme-li přistoupit na hru na to, že Erik Axl Sund je jeden šílený muž – mají mezery v udržení děje a různě se proplétajících zápletek. Některé věci jsem nepochopil. Tohle jsou prostě knihy, kde není jisté vůbec nic – ani kdo je muž a kdo je žena. (Nechci nic prozrazovat, ale počkejte si!)

Pýthiiny rady jsou stejně jako předchozí díly čtivé, to nemůžu popřít. Na druhou stranu mě ale moc nebavily různé flashbacky do minulosti, kterých se v tomhle díle objevilo vskutku požehnaně. Nemůžu si pomoct, ale ta dějová linie z přítomnosti mi přijde prostě nejlepší – a zároveň i nejhrůznější.

Ještě mi dovolte si postěžovat na ten závěr mezi Jeanette a Sofií. Tam jsem se celou dobu těšil na úplně jinou konfrontaci. Vlastně to je celé úplně jiné, než jsem čekal.

Jako Pýthiiny věštby z řeckých mýtů…

Komentáře (0)

kniha Pýthiiny rady recenze