Pořád se dívá

recenze

Pořád se dívá (2014) / MartinaF (327 views)
Pořád se dívá
Doktorka Nadine je velice úspěšná psychiatrička. Pomáhá lidem vrátit se do normálního života. Ačkoliv je u pacientů velmi oblíbená, v osobním životě zažila mnoho proher a problémy se na ni valí ze všech stran.

Na její oddělení je přijatá mladá žena Heather, která se několikrát pokusila o sebevraždu. Poté, co se Nadine dozví, že Heather s manželem utekla z komuny Řeka života, vrátí se jí vzpomínky na dobu, kdy tam sama žila. Ty vzpomínky jsou čím dál strašnější a ona by raději na ně zapomněla.

A nejen tyto problémy musí řešit - její dcera je drogově závislá a pobývá neznámo kde, přesto Nadine doufá, že ji najde a pokusí se s ní sblížit a pomoci ji.

Rozbíhá se tak kolotoč událostí, který už nejde zastavit. Jakou to bude mít vše dohru?


Anotace knihy mě hodně nalákala. Byla tajemná a připadlo mi, že bude hodně napínavá. Jenže jakmile jsem se začetla do příběhu, napětí v něm nebylo. Jednalo se spíše o psychologický thriller než o nějaký strachunahánějící příběh.

Doktorka Nadine je psychiatrička, která pomáhá svým pacientům dostat se z jejich problémů, které je trápí. Na nemocniční oddělení je přijata mladá žena Heather s depresí - potratila a kvůli depresím se několikrát pokusila zabít. Její manžel je jí stále po boku a podporuje ji. Nadine jí naslouchá a postupně zjišťuje, že Heather a její manžel Daniel žili v komuně, která si nechá říkat Řeka života.

V Nadine se probudí vzpomínky. V dětství v této komuně žila s matkou a bratrem. Komunu řídil mladý muž Aaron, který měl s komunou velké plány (přiznám se, že i mně se hodně líbily), ale postupem času se z obyčejné komunity stala sekta. Sekta, která se rozrostla do obrovských rozměrů, byla oblíbená a rozšířená, přesto členové uvnitř nebyli svobodní. Řeku života stále vede Aaron, velice charismatický a navenek distingovaný muž, který ví, co chce. Ale v soukromém životě je nebezpečný a schopný čehokoliv.

Nadine vzpomínky na komunu ochromí a ona se snaží rozpomenout, co se tam dělo, proč si nepamatuje věci, které by si měla pamatovat a souvisí nějakým způsobem její klaustrofobie s tímto životem? Snaží se rozpomenout na co nejvíce věcí.

Nemá to však jednoduché, protože ji také zaměstnává strach o dceru Lisu, která je závislá na drogách a v současné době o ní Nadine vůbec nic netuší. Nadine se obává, aby ji neoslovili lidé z komuny a nevlákali ji do svého centra.

I přesto, že mi Nadine byla v rámci možností sympatická, její vyslýchání všech, kteří měli něco společného s komunou, mi přišlo až moc vtíravé a hlavně nebezpečné. Z koho šel opravdu strach, byl Aaron, člověk, který vede komunu. Zpočátku mi připadal jako někdo, kdo snad ani neexistuje, něco jako fantom, polobůh, o kterém se mluví v superlativech. Ale Nadine má na něj úplně jiný názor.

Jak jsem již psala na začátku, od knihy jsem očekávala něco úplně jiného - napětí, dobrodružství, nečekané zvraty. Místo toho můžete očekávat spíše poklidné plynutí děje, ke konci však jisté napětí ucítíte. Není to thriller v pravém slova smyslu, jedná se spíše o psychologii. Naštěstí autorka toho využila ve svůj prospěch a i když to byl spíše poklidný příběh, nenechal vás vydechnout. U příběhu jste se nenudili, autorka vás zaváděla do Nadiných pocitů a jejich vzpomínek, přesto mi připadalo, že pocity nebyly příliš hluboké a nebyly moc emotivní.

I když mě příběh moc neoslovil, určitě se najde někdo, komu se kniha bude líbit.

Komentáře (0)

kniha Pořád se dívá recenze