Pohřbený život

recenze

Všechno to začalo obyčejnou seminární prací do školy. Biografie neznámého člověka. Joe Talbert se rozhodl, že zajede do místního domu pro seniory. Tam je starších osob víc než dost, stačí si jen najít někoho, kdo by mu svůj příběh vypověděl. Musí vyprávět o tom, čím si v životě prošel ten, koho si vybral, na jakých rozcestích se ocitl, zkrátka, proč je takový jaký je.

"Naši obyvatelé tu žijí, protože se o sebe nedokážou postarat. Většina z nich trpí Alzheimerovou chorobou, stařeckou demencí nebo jinými neurologickými potížemi. Nepoznávají svoje vlastní děti. A už vůbec si nepamatují podrobnosti ze svého života."

A tak se Joe poznal s Carlem Iversonem, s umírajícím usvědčeným vrahem, kterému byl kvůli rakovině plic v pokročilém stadiu odpuštěn zbytek trestu.
Během jejich rozhovorů Joeovi dojde, že byl Carl možná odsouzen neprávem a rozhodne se jeho jméno očistit, ještě než Carl podlehne své nemoci. Ale nebude to jednoduché, rozhodně to bude velmi nebezpečné.

"Musím to říct nahlas. Musím někomu říct pravdu o tom, co se tenkrát před lety stalo. Musím někomu popravdě říct, co jsem udělal."

Hlavní hrdina Joe, který celý příběh vypráví je velmi sympatický mladík, který pochází z nefungující rodiny. Odstěhoval se od matky alkoholičky a svého mladšího autistického bratra Jeremyho, kterého má moc rád. Joe pracuje v klubu jako vyhazovač, aby si vydělal na studium. Další postavou je Lila, sousedka od vedle, se kterou se Joe občas potkává na chodbě a díky Jeremymu se konečně seznámí. V průběhu příběhu se sbližují a Lila Joeovi pomáhá.

"Po pár minutách Lila zničehonic přestala psát a hlava jí vyletěla nahoru, jako kdyby ji kousla štěnice nebo se jí přímo před obličejem zjevilo dávné božstvo. "Je tam celá abeceda!" vyhrkla.
"Co? Kde?" Nechápal jsem.
"Náhlý déšť již zvířil prach a čilá teď běží z houfcem gazel k úkrytům. Tenhle nesmysl se používá při výuce psaní na klávesnici, protože obsahují všechna písmena abecedy."

Kniha byla velmi dobře zpracována, nebyla zde žádná hluchá místa, kapitoly byly krátké a velmi čtivé, nejsou zde popisovány žádné dlouhé nudné pasáže. Velmi se mi líbily občasné poznámky pod čarou, kde nám autor vysvětlil některá fakta.

"Není to jak to vypadá," řekl jsem. "To je můj brácha!"
"Jo," řekla a otočila klíčem v zámku. "To samý nejspíš tvrdil i Jeffrey Dahmer." Vešla do bytu a zavřela za sebou dveře. Ten vtípek mě úplně uzemnil. Jeffrey Dahmer byl masový vrah.

Knihu ocení spíše mladší generace čtenářů, ale jako oddychovou literaturu to můžu doporučit každému. Rozhodně jsem se u čtení nenudila. I když se s námi život nemazlí, tak přesto věříme, že je někde světlo na konci tunelu.

"Když jsem přiblížil tvář Carla Iversona a jeho oči upřené na fotografa, neviděl jsem v nich ani lítost, ani předstíraný klid, ba ani strach. Viděl jsem jen zmatek."

Přečtěte a posuďte sami.

Komentáře (0)