Pohodové čtení z pera Marissy Meyer.

recenze

Spisovatelku Marissu Meyerovou určitě nemusím nikomu představovat. V knižních vodách totiž není žádný nováček, ba naopak! Je autorkou populárních YA sérií Měsíční kroniky nebo Renegáti. Já se přiznám, že jsem od ní zatím nic jiného nečetla. Já vím! Je to hrozná ostuda.

Zatímco předchozí díla této známé spisovatelky byla všechna z žánru fantasy, tentokrát nás překvapila letní středoškolskou young adult romancí, která je navíc standalone. Nebyla by to ale Marissa Meyerová, kdyby tam i přesto nezapojila alespoň drobné prvky fantasy.

Instant karmu jsem četla v rámci společného čtení s Humbookem, který vedla Endlessbibliophile. Mimochodem, chce to více takových společných čtení, milý Humbook týme.

Prudence, Průďa je tak trochu šprtka, záleží jí na dobrých známkách, nespokojí se s ničím horším než áčkem a úkoly dělá předem. Podobný přístup pak vyžaduje i od ostatních. Na hodinách biologie však musí pracovat s Quintem, tím nejméně spolehlivým a zodpovědným studentem z celé třídy. Roční vzájemná nevraživost pak vyvrcholí na konci roku při (ne)spolupráci na společném projektu, ze kterého dostanou céčko. Prudence musí překousnout své nepřátelství vůči Quintovi a přemluvit jej, aby spolu projekt o prázdninách předělali.

Vím, že jsem trošku posedlá kontrolou. Vím, že občas beru věci moc vážně. Vím, že nejsem vtipálek a můj život není jedna velká párty a nejsem taková ta cool holka, co se objevuje ve filmech a slintá nad ní každý kluk, kterému v žilách teče krev.

Instant karma je takové pohodové oddychové čtení. Meyerová je opravdu paní spisovatelka. Jediné, co by se dalo vytknout, byly hlavní postavy. Spoustě lidí byla Prudence vyloženě nepříjemná. Mně nijak nevadila, ale znám spoustu mnohem lepších, sympatičtějších hrdinek. S Prů jsem se zkrátka vůbec neztotožnila.

„Mimochodem, bylas fakt dobrá.“
Chvíli mi trvá, než jeho slova zpracuju.
„Myslím, že jsem to ještě neřekl,“ pokračuje, „ale jo.“ Najednou se podezřele věnuje nachos, jako by bylo vybrat si kousek s dokonalým poměrem sýra, vepřového a jalapenos otázkou života a smrti.

Jinak je příběh čtivý, krásný i vtipný. Celé to má hlavu a patu. V knize jsem ocenila téma ochrany zvířat a ekoturistiky, které se moc často nevidí. Věděli jste, že člověk zabije 11 400 žraloků za hodinu, zatímco žraloci jen 12 lidí ročně? Žraloci jsou vlastně takové milé, hodné rybičky. Jenom ten film Čelisti jim neudělal moc dobré PR. Kdybych byla žralokem, tak Spielberga normálně žaluju. Palec nahoru dávám i za skvěle zakombinovaný drobný fantasy prvek v podobě instant karmy. Tahle knížka se vážně povedla.


Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)