Pohled na majestátní Paříž zpoza filmové kamery.

recenze

Když celý život žijete tam, kde máte velký kinosál doslova pod nosem a kam můžete chodit zdarma a sledovat pamětní, legendární staré filmy, najedou si ani neuvědomíte, že realita a film už mezi sebou nemají hranice. Sina takhle žije. V malém domě ve Frankfurtu s matkou a mužem, který se Sině ne úplně zamlouvá a který z matky, dle jejích slov, jako každý z matčiných bývalých mužů, vysává energii.
Sina sama se snaží životem procházet každý den tak nějak nepoznamenaná. Ale časté návštěvy kina mění její pohled na svět. A konkrétně film Amélie z Montmartu jí už ode dávna čaroval v hlavě nebeské ráje. Vždycky přemýšlela nad tím, jaký musela mít Amélie život, dokonalý ve své nedokonalosti a nádherný v oparu nejistoty.
A tak když se jí ta možnost naskytne, neváhá. Na rok se vydá na výměnný pobyt do Paříže, kde se navíc náhodou dostane k rodině žijící na stejném místě jako hrdnika z jejího oblíbeného filmu. A jako bonus na vrchol svého štěstí, se její život změní opravdu ve film...

Na knihách je skvělé, že ve vás mohou probudit různé emoce. Že u nich různé emoce můžete prožívat. A zatímco některé knihy ve vás probudí strach, nebo vám zvednou hladinu adrenalinu, Amélie v Paříži vám sníží krevní tlak, uklidní srdce a nechá vás relaxovat nad tím úžasným pohledm na majestátní Francii.
A kromě toho vám povypráví kouzelný příběh plný akce a klapek.

Protože tyhle zvuky patří na prkna, která znamenají svět.
Angie Westhoffová si připravila vyprávění o dívce, která není ani tak krásná jako modelka, ani tak sebevědomá. Téměř jako šedá myška, až na to, že kabátek šedé myšky nesluší té ctižádostivé a bezprostřední Sině, která je velkou milovnicí starých francouzských filmů a Amélie z Montmartu.

Příběh je to sice takový ne úplně nejnovější, ale na druhou stranu není ani neoriginální. To, že se dívce, která miluje filmy poštěstí, že se sama stane součástí nečeho podobného je dostatečně originální a neokoukané. Prvek sladké naivity a klasické francouzské romantiky s pohledem na Eiffelovu věž slouží jako pozadí pro příslib nových začátků a poznávání sebe samotné, odhalování toho, co hlavní hrdinka pořádně neví, že v sobě má.

A nebyly bychom to v romantické knize ani v Paříži, kdyby se na obzoru neukázal nějaký ten švarný mládenec, na kterém mohou všechny holky oči nechat, jak je přitažlivý. Rafaela si můžete představit jako zasněného, blonďatého, šarmantního playboye francouzského typu, z čehož vyplývá, že slovo playboy je možná trochu nevhodné i přesto, že Rafael je vážně velmi pohledný. Sina na první pohled nenápadná a přesto v ní plane něco frankfurtského, odvaha a nebojácnost, která dokáže upoutat pozornost.

A to se mi na knize velmi líbilo. Že postavy samotné jsou přirozené a svým způsobem reálné, protože přesně takový typ lidí můžete potkat kdekoli na ulici a ni by vás nenapadlo, že se může nejen mimo potištěné stránky odehrávat takový milý, romantický příběh. Další výhodou knihy je i to, že od ní před přečtením nečekáte až tolik, takže svým způsobem není ani co ztratit. A jelikož se v dnešní době stále více knih houfuje do sérii, tak mě Amélie v Paříži oslovila i tím, že ve světě knih působí jako samostatná kniha bez vlastní série.
Celkově je Amélie v Paříži lehká oddechovka, jako dělaná na deštivé, pomačkané dny, ale i na ty dny provoněné létem a sluncem. Nic, co by člověka posadilo na zadek, ale zároveň nic, co by mělo nějak zásadně zklamat, že by měl člověk chuť knihu nejraději někam odložit a dělat, že ji nikdy nedržel v rukou. Ideální průměr na zvednutí nálady a zatoulání se do ulic voňavé Paříže.

Komentáře (0)