Podezřelý - Jak těžké je beze stopy zmizet?

recenze

Policejní vyšetřovatel Frank Frölich zachrání při policejním zásahu ženu, s níž se později náhodou opět setkává. Elisabeth, jejíž život je obestřen tajemstvím, Fröhlicha neodolatelně přitahuje a veškerá varování jeho kolegů, aby si s ní nic nezačínal, vyznívají vniveč. Když je pak v Oslu zavražděn hlídač, ukáže se, že se na této loupežné vraždě podílel i Elisabethin bratr, muž s kriminální minulostí. Krátce nato však musí policie Elisabethina bratra a další podezřelé propustit z vazby, neboť Elisabeth jim poskytne dokonalé alibi…

Pokud jste milovníky severských detektivek, rozhodně si o této knize něco zjistěte, protože vás jistě nadchne. Bohužel, pro mne byla menším zklamáním, ale i tak doufám, že si mezi ostatními najde své fanoušky.

Frank je skutečně velmi inteligentní a hodný člověk, o tom se každý čtenář přesvědčí už na začátku, kdy dokáže snadno vyřešit složité případy a hádanky v policejních případech. Ale co se týče jeho normálního života, je samotář, má málo přátel a obvykle žádné problémy neřeší. To se ovšem změní a hodně brzy poté, co se seznámí s Elisabeth, která ani zdaleka není tak nevinná a hodná, jak se zpočátku zdá. Frank dokáže ději dát skvělou atmosféru napětí a akce, mimo jiné drsných scén, kterých v knize málo není. Je neodbytnou součástí knihy a rozhodně postava, kterou jsem si oblíbila. U výše zmiňované Elisabeth už to bylo trochu jinak. Autor si dával pozor, aby o ní moc věcí zpočátku neodhalil, takže střípky informací o ní přicházely pomalu a postupně a zvětší část toho, co o ní zjistil Frank. Ale na čtenáře čeká rozhodně ohledně ní spousta tajemství a překvapení, včetně působivě zpracované zápletky.

Prostředí knihy v Norsku je hodně zajímavé, ale nijak moc se nelišilo od jiných severských detektivek – je bráno pouze okrajově. Maličko mě to zamrzelo, ale mělo to svůj záměr, o kterém si každý své zjistí během čtení.

Samotná kniha je rozdělena hned do tří částí, kde první se nazývá Pas de Deux, druhá Čtvrtý lupič a třetí Klíč, z nichž nejlepší mi přišla až úplně poslední. Začátek knihy byl hodně suchý a téměř vůbec jsem se v něm neorientovala, což mi mírně ztěžovalo čtení, ale naštěstí to během pár stránek zmizelo. Jakmile přišel první zvrat v podobě Elisabeth, hodně mě (mile) překvapil způsob, jakým to autor podal, protože v očích všech kromě Franka byla zlá a špatná. Bohužel to ale nezabránilo tomu, aby se ti dva sblížili a především, aby neposkytla svému bratrovi důležité alibi v případu vraždy hlídače. Jedna věc mě na knize naprosto nadchnula a bylo to načasování. Sice děj někdy skutečně ujel mimo dráhu psychologického thrilleru či severské detektivky, ale jednotlivá odhalení a posuny v pátrání uměl dát autor v tu nejlepší chvíli.

Shrnutí knihy bude víceméně neutrální, protože na jednu stranu mi kniha nesedla a na druhou se mi i ke konci líbila. Je to zlatá střední cesta a proto bych ji doporučila skutečným milovníkům detektivek či přímo milovníkům severských detektivek, protože ačkoliv mně samotné nesedla, jsem si jistá, že další čtenáře může nadchnout.

Komentáře (0)