Pod zelenou branou

recenze

Autorku Janu Klimečkovou znám díky jejímu románu Slib svatojánské noci, který jsem nedávno četla. Byla jsem z této knihy velmi mile překvapená, takže jsem se těšila, až se pustím do dalšího jejího příběhu. A teď má volba padla na její novinku Pod zelenou branou.

Příběh se odehrává ve druhé polovině 19. století, kdy měly dívky úplně jiné postavení, než je tomu dnes. Většina z nich snila o tom, že jednou dostanou příležitost žít ve městě. Ty chudší musely odejít do služby, bohatší doufaly, že se jim podaří dobře vdát. Hlavní hrdinka Tereza je však jiná a od dívek tehdejší doby se liší. Ačkoli se nenarodila v městském domě, ale jako čtvrté dítě svých rodičů na statku, dostala lepší šanci než jiné dívky. Sestra Tereziny matky moc toužila po dětech, ale její přání nebylo vyslyšeno a zůstala bezdětná. Slovo dalo slovo a Tereza od svých šesti let vyrůstala právě u tetičky. Nemusela tak svůj život trávit mezi koňmi a krávami, tahat nůše trávy, sušit seno nebo kydat hnůj. Učila se něco jiného. Její tetička vlastnila úspěšný obchod se střižním zbožím, který ji po své smrti přenechala. A tak se z Terezy v pouhých dvaceti letech stala dobrá obchodnice, která umí nabídnout a prodat vše. Zná své zákaznice i jejich přání.

Nečekala jsem, jak moc mě tento příběh bude bavit. Terezu jsem si oblíbila a vlastně mě bavila i její proměna: jde si tvrdě za svým cílem. Je schopná, svéhlavá, cílevědomá, prohnaná a chce být samostatná. Jenže tenkrát se toto ženám neodpouštělo. Tereze se rozhodně nelíbí představa, že bude jen vychovávat děti a reprezentovat svého manžela. Jenže tehdy ženy přesně takové být musely. Co všechno Tereza naplnění svému snu obětuje? Podaří se jí v době, která ženám moc nepřeje, získat vše, co chce?

Pořád vychází tolik knih a člověk stále váhá, do čeho se pustit. Jsme přehlceni zahraniční literaturou a zapomínáme, že i čeká literatura má své kouzlo. To bude asi hlavní důvod, proč jsem si tento příběh tolik užila - je znát, že kniha nebyla přeložena z jiného jazyka. Nic se neztratilo v překladu a člověk si uvědomí, jak krásná čeština je: půvabná a malebná. Stejně jako příběh samotný.

Pokud máte chuť na vyprávění odehrávající se v Čechách, rozhodně mohu Pod zelenou branou jen doporučit.

Komentáře (0)