Po šesti letech se otevírá Pandořina skříňka

recenze

Jake Fisher je uznávaný vysokoškolský profesor. Při jedné soukromé konzultaci jeho pohled sklouzl k počítači a tam si všiml úmrtního oznámení jistého Todda Sandersona. Jakeovi se touto krátkou zprávou vrátí všechny vzpomínky na dobu před šesti lety.

Před šesti lety se Jake zamiloval do krásné Natalie, byla to velká láska a Jake měl pocit, že i celoživotní. Jenže po třech měsících milostného vztahu mu Natalie oznamuje, že se bude vdávat za svého dávného přítele a Jakea žádá, aby je nechal být. Jake svůj slib splnil.

Dodržel ho šest let, ale nakonec ho porušil kvůli neštěstí, které se stalo Toddovi. Odjíždí na jeho pohřeb a chce kondolovat vdově, jaké je však jeho zděšení, když zjišťuje, že přítomná vdova není Natalie. Kde je Natalie? Je v pořádku? Tyto a další otázky se honí Jakeovi v hlavě. Snaží se kontaktovat lidi, kteří je viděli spolu pohromadě, ale všichni tvrdí, že Natalii si nikdo nepamatuje a Jakea nikdo nezná. Jake je zmatený. Copak si Natalii vymyslel? Je blázen?

Ale jedna drobnost ho utvrdí v tom, že je v pořádku a Natalie opravdu existuje. Na vlastní pěst po ní pátrá a musí ji najít dřív, než se stane další neštěstí.


Harlan Coben je autor thrillerů, které jsem zatím neměla tu čest číst. Avšak zaujala mě jeho poslední kniha Šest let, který je označený jako romantický thriller. Seznamujeme se s Jakem Fisherem, oblíbeným vysokoškolským profesorem, pro něhož je učení koníček a taky jistým způsobem druh zapomnění. Snaží se zapomenout na Natalii, kterou před šesti lety miloval. Zdá se, že ona také, ale pak si nakonec vzala jiného, jen tak beze slůvka vysvětlení, proč. Natalie nakonec Jakea žádá, aby ji a jejího manžela Todda nechal být a nesnažil se ji kontaktovat. Sice to bylo podivné přání, ale Jake souhlasí. A poté, co objevil Toddův nekrolog, se rozbíhá kolotoč událostí.

Jake mi byl sympatický a jeho průpovídky se mi docela líbily. Co se mi ale vážně moc nelíbilo, bylo to, že Jake si občas hrál na Supermana. Představte si, že utržíte otřes mozku, trochu vás sice bolí hlava, ale fungujete dál. prcháte před zločinci a k tomu řídíte auto. Trošku nereálné, dalo by se říct. Je fakt, že jsem otřes mozku ještě neměla, ale určitě bych po něm nemohla fungovat už za hodinu a ještě u toho logicky přemýšlet. To mi přišlo přitažené za vlasy.

Příběh se však dobře četl, jednotlivé dílky skládačky vám Coben servíruje postupně a kapitolu od kapitoly vám odhaluje celé tajemství a na konci zjistíte, že vlastně všechno dává smysl. Knihu jsem měla přečtenou relativně rychle, i když má dost stránek, bavila mě a líbilo se mi to. Jenže příběhu jsem moc nevěřila. Kdyby mi bylo o deset let méně, tak snad ano. Nemůžu prozradit víc, protože bych spoilerovala a to nechci. Přesto dávám vysoké hodnocení a to za čtivost, napínavost a akčnost příběhu.

Komentáře (0)