Pláč v poušti

recenze

moje recenze:

Tato kniha se mi četla dost zle. Ne ale proto, že by byla špatně napsaná, ale ten popisovaný příběh mě opravdu zasáhl. Warda Saillo vypráví svůj příběh z dětství.
Když byla hodně malá zabil její otec matku. Rázem Warda i její sourozenci přišli o oba rodiče. Maminka byla mrtvá a otce zavřeli do vězení. Kam se děti podějou, a kdo se o ně bude starat. Ztráta maminky byla velice bolestná, byl to jediný člověk, který se k Wardě i ostatním sourozencům choval hezky a s láskou. Od její smrti už nic pěkného nezažili. Dostali se do rodiny svých příbuzných, a již od samého začátku jim bylo důrazně řečeno, že jsou to nejpodřadnější co v rodině může být, i pes tam měl větší hodnotu než oni. Podle toho s nimi bylo zacházeno, vše odnesli výpraskem a hladověním. V těchto zemích jsou dána jasná pravidla, a ženy nemají žádná práva, násilí i smrt žen je tu na denním pořádku, a nikdo s tím nic nedělá.
Warda se svými sourozenci zažila špínu, hlad i surové bytí. Žebrání o peníze nebo jídlo bylo na každodenním pořádku, a to jsou ty snesitelnější způsoby získání peněz na trochu jídla pro velice početnou rodinu.

můj názor na knihu:

Velice dojemný příběh o lidské krutosti a nenávisti, které nejsou ušetřeny ani malé děti.
Nedivím se, že Warda našla odvahu o tom všem vyprávět až po tolika letech, a i tak pro ni toto vyprávění bylo velice bolestné a smutné. Já bych asi tuto sílu v sobě nenašla, nejspíš bych nenašla ani sílu v tomto žít...
Tato kniha je velice emotivní, a také smutná.

Komentáře (0)