Patetičtější než Homér

recenze

Achilleova píseň (2014) / Babouš (373 views)
Patetičtější než Homér
Staré řecké mýty a báje jsem vždycky miloval. Bohové v nich jsou hašteřiví a vznětliví, zamilují se stejně snadno jako přivolají letní bouřku. Jsou jako lidé. A právě to z příběhů o nich dělá jedinečnou sondu do lidské duše.

Incest, vraždy, nevěra, homosexualita, nic pro staré Řeky nebylo tabu, ve svých mýtech vyprávěli nepokrytě o všem. Ve své době to muselo být stejně poutavé jako dnes sledování Game of Thrones.

Knihu Achilleova píseň od Madeline Miller, která slibovala originální vyprávění o vztahu hrdinů trojské války Achillea a Patrokla, jsem si proto logicky nemohl nechat ujít.

No ale jsem zklamán!

Ten "originální" příběh je jenom pouhým převyprávěním osudů obou mladých mužů tak, jak ho známe z Homérovy Iliady. Ano, v první polovině skutečně pozorujeme, jak to mezi Achilleem a Patroklem jiskří, ale jakmile si vyznají lásku a stráví spolu první noc, jejich vztah ustrne a takto spokojeně spolu žijí až do konce knihy. Jako by jejich lásku slečna Millerová brala jako samozřejmost, kterou už není třeba dále řešit.

Druhá půlka knihy už je jenom popisem deseti let z dobývání Tróje, které oba mladí muži tráví ve vojenském táboře. Nehádají se, občas se políbí. Vlastně na to, že jejich lásku na obálce přirovnávají k Romeovi a Julii a stojí na ní celý příběh, je jejich vztah vykreslen poměrně nudně až chladně, bez vášní, bez citů.

To, že mezi Achilleem a Patroklem byl sexuální vztah, není kdovíjak nová myšlenka, debatuje se o tom už v jednom Platónově spisu.

Autorka si nedostatek citů ve svých postavách kompenzuje patosem. A to skutečně tak šíleným epickým kýčem, že by se za něj nemusel stydět ani Homér. Řekl bych, že ho na pár místech i předčila.

Vrcholí to v závěru, který je vyprávěn z pohledu mrtvé osoby (nebudu prozrazovat koho, i když kdo příběh o trójské válce zná, jistě už tuší).

Nelíbil se mi styl, kterým je kniha napsána. Přišel mi zbytečně lyrický, ukecaný, plný barvitých přirovnání a popisů. Zpočátku to bylo fajn, ale v té druhé části, kdy se deset let dobývá Trója, mi to přišlo nudné, jako bych tu knihu skutečně četl 10 let.

Neumím si představit, co může tato kniha říct nového lidem, kteří antickou mytologii dobře znají. Řekl bych, že spíš zaujme ty, pro které to je setkání první.

Komentáře (3)

kniha Achilleova píseň recenze

Yoh
06.07.2015

"Zpočátku to bylo fajn" - to moc přesvědčivě nezní :D Nejvíc nesouhlasím s větou: "jejich vztah je vykreslen poměrně nudně až chladně, bez vášní, bez citů." Ani v druhý polovině mi to tak nepřišlo, naopak se mi zdálo, že ten vztah byl (na to že jde o vztah dvou mužů válečníků) až příliš jemnej, intimní, plnej myšlenek a něhy. Jen ne chladnej a bez vášní.
Popis - "incest, vraždy, nevěra" - daleko víc vystihuje Řím než starověký Řecko, který mělo možná mnohem silnější morálku než dnešní společnost.

Babouš
25.06.2015

Yoh: to je podle mě právě ono - autorka má vykreslovat vztah, jenže místo toho (v druhé polovině obzvlášť) poučuje o trójské válce. Omlouvám se, jestli to jde z recenze špatně vyčíst, ale mám za to, že věta "Zpočátku to bylo fajn, ale v té druhé části, kdy se deset let dobývá Trója, mi to přišlo nudné", mluví za vše ;)

Yoh
25.06.2015

podle mě trochu nepochopení knihy, protože Millerový nešlo o to, aby poučovala o trójský válce. Šlo jí o vykreslení vztahu a to provedla osobitým způsobem... takže podle mě to není tak, že by nezaujala, protože čtenář zná pověst o Tróji, ale může zaujmout stylisticky, vypravěčsky a samozřejmě i neobvyklou mileneckou dvojicí. A v tom podle mě neselhává a přináší do literatury zase něco svěžího. Jinak souhlasím s tím ustrnutím vztahu - jako by se v druhý části knihy držela předlohy víc než bylo nutný - naštěstí je to jen docela krátká část. Každopádně 10letý studium Iliady proměnila v originální literární prvotinu, který bych trochu patosu vzhledem k tématu (a době, kdy patos byl běžná součást života) určitě odpustil.