Patetičtější než Homér

recenze

Achilleova píseň (2014) / Babouš

Staré řecké mýty a báje jsem vždycky miloval. Bohové v nich jsou hašteřiví a vznětliví, zamilují se stejně snadno jako přivolají letní bouřku. Jsou jako lidé. A právě to z příběhů o nich dělá jedinečnou sondu do lidské duše.

Incest, vraždy, nevěra, homosexualita, nic pro staré Řeky nebylo tabu, ve svých mýtech vyprávěli nepokrytě o všem. Ve své době to muselo být stejně poutavé jako dnes sledování Game of Thrones.

Knihu Achilleova píseň od Madeline Miller, která slibovala originální vyprávění o vztahu hrdinů trojské války Achillea a Patrokla, jsem si proto logicky nemohl nechat ujít.

No ale jsem zklamán!

Ten "originální" příběh je jenom pouhým převyprávěním osudů obou mladých mužů tak, jak ho známe z Homérovy Iliady. Ano, v první polovině skutečně pozorujeme, jak to mezi Achilleem a Patroklem jiskří, ale jakmile si vyznají lásku a stráví spolu první noc, jejich vztah ustrne a takto spokojeně spolu žijí až do konce knihy. Jako by jejich lásku slečna Millerová brala jako samozřejmost, kterou už není třeba dále řešit.

Druhá půlka knihy už je jenom popisem deseti let z dobývání Tróje, které oba mladí muži tráví ve vojenském táboře. Nehádají se, občas se políbí. Vlastně na to, že jejich lásku na obálce přirovnávají k Romeovi a Julii a stojí na ní celý příběh, je jejich vztah vykreslen poměrně nudně až chladně, bez vášní, bez citů.

To, že mezi Achilleem a Patroklem byl sexuální vztah, není kdovíjak nová myšlenka, debatuje se o tom už v jednom Platónově spisu.

Autorka si nedostatek citů ve svých postavách kompenzuje patosem. A to skutečně tak šíleným epickým kýčem, že by se za něj nemusel stydět ani Homér. Řekl bych, že ho na pár místech i předčila.

Vrcholí to v závěru, který je vyprávěn z pohledu mrtvé osoby (nebudu prozrazovat koho, i když kdo příběh o trójské válce zná, jistě už tuší).

Nelíbil se mi styl, kterým je kniha napsána. Přišel mi zbytečně lyrický, ukecaný, plný barvitých přirovnání a popisů. Zpočátku to bylo fajn, ale v té druhé části, kdy se deset let dobývá Trója, mi to přišlo nudné, jako bych tu knihu skutečně četl 10 let.

Neumím si představit, co může tato kniha říct nového lidem, kteří antickou mytologii dobře znají. Řekl bych, že spíš zaujme ty, pro které to je setkání první.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---