Pánové, pozor na lolitky!

recenze

Přerostlá lolitka (2018) / Joseef
Přerostlá lolitka

Ačkoliv se povídková kniha s názvem „Přerostlá lolitka“ na první pohled může jevit jako četba pro ženy, mohu na základě vlastní zkušenosti potvrdit, že tomu tak není. Knížka s velkým počtem větších či menších srdíček na obalu mě coby chlapa zaujala natolik, že jsem přečetl všech sedm povídek od začátku do konce a nic jsem neošidil. Opravdu čtivý materiál a pokud mám vybrat, která povídka mě nejvíce zaujala, řeším dilema mezi první a poslední povídkou, které se mi z hlediska děje a charakterů hlavních postav líbily nejvíce a ohodnotil bych je největším počtem bodů.

První povídka „Přerostlá lolitka“ by dle mého názoru potěšila zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, protože nám předkládá společenský a celkově lidský pád vzdělaného člověka z důvodu podlehnutí sexuálnímu pudu k mladičké, ovšem fyzicky vyspělé dívce. Prvoplánová vyzývavost děvčete dospěje ke kýženému cíli a ukazuje se jako forma „výdělku“. Sex s lolitkou, která je věkem pod zákonem, totiž vede k vydírání, které ovšem dotyčného muže nepřiměje k uvědomění si vlastní chyby ani ke snaze vzniklou situaci napravit. Ba právě naopak. Až patologická zamilovanost k lolitce pokračuje nadále a stává se hlavním a dá se říci, že i jediným smyslem života.

Žasnu a divím se tomu, jak může vzdělaný člověk s řádnou minulostí zcela dobrovolně vlastním jednáním spadnout až na dno a nevím, či hrdinu litovat nebo odsuzovat. Takový člověk musí být dle mého soudu nemocný a někdo by mu měl pomoci. To se ale v povídce neděje, a tak konec není rozhodně pohádkový. Ale to už prozrazovat nebudu a věřím, že mě ani na „stará kolena“ žádná lolitka nezblbne.

Jsem paní Inně Rottové vděčný za to, jak v povídkách dokázala vykreslit prožitek lásky i ve vyšším věku a také za to, jak pojednává lidské nedostatky. Jsou to prostě povídky ze života !

Komentáře (0)

Přidat komentář