Opačno (recenze obsahuje spoilery⚠️)

recenze

Opačno je alternativní svět stejný jako Londýn s tou vyjímkou, že v něm žijí různé magické bytosti. Ilsa je sedmnáctileté děvče, které si s sebou nese tajemství a sice, že se umí přeměňovat ve zvířata. Celý život snila o tom, že potká někoho jako je ona. Avšak, když se dostane do Opačna, zjistí že nic nebude tak jednoduché...

Opačno byla kniha u které jsem věděla, že vyjde někdy na podzim, ale moc jsem jí nevnímala. Byla to taková ta kniha u které si řeknu „Někdy si jí přečtu..." a stejně se k ní dostanu až tak za tři roky, kdy už se o ní nebude mluvit a mě se nebude chtít číst.

Prvně bych chtěla zmínit to, co se mi na knize nelíbilo. Ze začátku mě hrozně štvalo, jak rychle si Ilsa zvyká na to, že má bratra, patří do světa Měňavců a přišlo mi až nereálné, jak rychle se srovnala s Martinou smrtí. Pokaždé když po ní truchlila, nepřišlo mi to opravdové, jen takové vzpomenutí, že někoho jako Martha znala...

Ale kromě uvedeného odstavce jsem na knize nenašla nic, co by mi vadilo a to už dost vypovídá. Opačno se četlo opravdu rychle, než jsem se nadála, měla jsem knihu přečtenou a jen jsem třeštila oči na to, co se tam stalo. Málo která kniha mě přiměje k tomu, abych dříve vylezla z vany a této se to povedlo, což má u mě velký plus.

Svět byl úplně bombastický, nejen Opačno, ale i Protisvět, protože já opravdu miluju viktoriánskou dobu a tohle pro mě bylo jako dostat se do ráje. Neskutečně mě bavilo poznávat šest frakcí, které dominují Opačnu a jejich zvyky. Bylo vidět, že každá frakce poslouchá jen svého alfu, bohužel v případě Alitz a Pyvala...

Potom byla úžasná i originální magie, a to že každá frakce měla jinou. Osobně bych chtěla být asi Měňavec, protože už jako malá jsem chtěla být "zvířecí vílou" a být Měňavcem k tomu nemá daleko. Nebo bych si vybrala schopnosti Psí a jejich psychokinezi, protože mě samotnou baví provozovat telekinezi a to je také dost podobné. Jak jsem psala, každá frakce má jedinečné schopnosti, které jim fakt závidím.

Také zápletka byla famózní. Pracování s důkazy, odhalování stop a pátrání po člověku, co zmizel mi dost připomínalo detektivku a Ilsu jako vrchního vyšetřovatele. V detektivkách často předvídám, co se stane a tady mě překvapilo tolik věcí, že jsem se nestačila divit.

Ilsa byla jako hlavní hrdinka odvážná a sympatická, měla jsem stejné myšlenkové pochody jako ona a miluju její sarkasmus. I ta představa irbise je geniální a potřebuju ho na tričko.

Ostatní postavy jsem si zamilovala i přes to, co některé udělali. Podle mě bylo záměrem autorky, aby jsme si postavy tolik nezamilovali a aby nám jich nebylo líto, když se jim něco stane. Nejradši jsem měla asi Fyfea. Gedeon je boží!

Romantická linka se v příběhu taky povedla i když nebyla skoro vůbec rozvinutá a naznačuje, že příběh Ilsy, Eliota a ostatních ještě nekončí a já jsem napnutá, jestli budou další díly...

Abych to shrnula, příběh jsem si užila, byl krásně napsaný, krásný svět, originální magie a tomu všemu dominuje sarkastická hlavní hrdinka. Sice to bylo dost klišé, - vyvolená a osiřelá hlavní hrdinka - ale všechno top strop a jsem neskutečně vděčná, že jsem si knihu mohla díky Humbooku přečíst.

Komentáře (0)