Odpusť, nebo zabij

recenze

Síla událostí druhé světové války je odzbrojující. Ani v těch nejhorších možných můrách si nedokážeme představit, jaké zlo potkalo lidi v koncentračních táborech a jak těžký život musí prožívat přeživší. Vypravěčka nám dovolí nahlédnout pod pokličku, ale varuji, není to nejpříjemnější pohled.

Sage si najde nového přítele, který se ovšem ukáže být zcela někým jiným. Je to bývalý velitel v koncentračních táborech a páchal nepopsatelné hrůzy. Ten však svých činů nyní lituje a proto požádá Sage, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Je to ale správné? A dokáže Josefovi jeho činy odpustit natolik, aby mu pomohla? Aby toho nebylo málo, její babička, která přežila Osvětim, ji začne vyprávět svůj příběh. Bezmocná Sage požádá na pomoc ministerstvo spravedlnosti, aby ji celý případ pomohlo vyřešit.

„Protože bych měl být mrtvý, Sage. Právě to si zasloužím. A vy mi můžete pomoct.“

Hrůzy, které se děly v době války jsou v dnešní době stále více diskutované, protože na každém rohy vidíme začínající třetí světovou. I díky tomu, a autorčinu skvělému stylu, se příběh zdá být součástí našeho světa, i když se odehrál mnoho let zpátky.

Ale i přes těžké téma a narážky na různé druhy mučení, je kniha psána spíše lehčím typem, aby toho na čtenáře nebylo moc. V pravé okamžiky do příběhu vstupuje osobní život Sage, Josefa a dalších mnoho postav, se kterými budeme mít čest se poznat. Autorka nezapomněla ani na lásku, nebo další všední problémy.

Spojitosti se zprvu můžou zdát složitější, protože kniha je složená z několika dějových linií, které na sebe navazují, proplouvají mezi sebou a částečně se ovlivňují. Vše je dokonale slazeno a i přes více zápletek je vše dokonale promyšleno a nenachází se tu jediné hluché místo, které by příběh zkazilo.

„Bůh nám nic nedělá,“ namítla Darija. „To Němci“

Co se týče postav, byla jsem mile překvapená věrohodností jejich vyprávění a řešení problémů. V pár okamžicích bych se zachovala stejně, v jiných jinak, ale to záleží na povaze dotyčného. Taky mě fascinovalo, s jakou detailností jsou vykresleny, jako by je autorka osobně znala a příběh byl opravdu o nich.

Sage, je obyčejná pekařka, která ale narazí na zvláštního Josefa, který ji požádá o spolu sebevraždu. Sage se hodně zamýšlí nad tím, jestli dělá dobrou věc a vyslechne si celý příběh z úst člověka, který se na vraždách podílel. Jen silou vůle neutekla od všeho kilometry daleko, za což jsem ji obdivovala. Na začátku se zdála spíše jako tichý, nevinný typ, co nic nevydrží, ale opak je pravdou. Josef byl taky zajímavá osobnost, díky které máme možnost nahlídnout na fungování koncentračních táborů. A nakonec babička, která sama v koncentračním táboře byla a je jasné, že jednotlivé příběhy se v jednotlivém bodě sejdou. I tahle žena byla neskutečně silná a odvážná. Jen málo z mnoha se dostalo pryč a navíc se dožilo tak vysokého věku.

„Už jsem nepřemýšlela o panu Bauerovi, byla jsem přesvědčená, že Němci jsou jeden jako druhý, a všechny jsem nenáviděla.“ Pohlédla na mě. „To ale znamená, že jsem v tu chvíli nebyla o nic lepší než oni.“

I další osoby byly zajímavé a nebylo jich málo. Každá má svůj příběh, avšak není čas na všechno. Ve Vypravěčce taky nejdete mnoho dalších problémů a zápletek, které se netýkají jenom druhé světové. Všech pět set stran je skvěle využito, a čtenář si z knihy vezme spoustu myšlenek a ponaučení.

Z knihy jsem stále neskutečně unesená. Nemám na ni slov, protože byla jednoduše geniální, smutná, úžasná a deprimující. Vyvolala ve mně snad všechny emoce, které kniha může nabídnout a zanechala v mém nitru hodně. Otevřela mi oči a zasvětila do tajů zla. Vypravěčku si budu pamatovat hodně dlouho a budu se k ní vracet, protože podobných knih by se mělo vydávat a číst víc.

Komentáře (0)