Dnešek není naposled

recenze

Zhodnotit tuto knihu bude opravdu těžké, protože v člověku zanechá protichůdné a zvláštní pocity a vlastně neví, co přesně si o příběhu myslet.

Rok 2016. Svět plný úžasných vynálezů. Život dokonalý a bez mráčků. To se však ze dne na den změní v naprostý opak a ocitáme se opět v roce 2016, ale v podobě, jak ho známe my. Žádná létající auta. Žádné osobní robotnické služky. A to jen kvůli jedné malé chybičce hlavního hrdiny - Toma Barrena. Jak si ale Barren poradí v našem světě bez vychytávek, které ho dřív provázely na každém kroku a pomáhaly mu v každodenních záležitostech a dokonce i ve spánku?

V první řadě námět. Ten je opravdu fascinující, originální a myslím, že jsem se s ničím podobným, na naší čtenářské sféře, ještě nesetkala. Autor obrátil definici sci-fi úplně naruby, přesto však zanechal její strukturu, což je obdivuhodné.

Co však dosti kazí dojem je prvních sto stran, které jsou nudnější, zdlouhavé i nepotřebné, protože je autor nakonec stejně shrne ve dvou stránkách jedné kapitoly. Což dokáže opravdu naštvat, když se tím poctivě prokousáváte. Poté se děj ale pěkně rozjíždí, a na další hluchá místa už nenarazíte.

Dnešek není naposled není kniha, u které byste si odpočinuli. Nutí čtenáře přemýšlet a i humor je zde o něco složitějších než v obyčejných románech každodeního života. Proto ani nepočítejte s tím, že byste měli knihu přečtenou během pár dní ba dokonce hodin.

Co se týče postav, tak ty jsou značně propracovaný a každý má svoji osobní charakteristiku, která se neopakuje. Během čtení postupně sledujeme vývoj jednotlivých hrdinů, na kterých jde krásně vypozorovat, jak je všechny problémy a zkušenosti formulují a vytváří jejich nové, lepší, já.

Sci-fi je a vždy bude nejzajímavějším žánrem, který jsme kdy vymysleli a Elan Mastai to touhle knihou jenom dotvrdil. Když si odmyslíme prvních sto stran, příběh je poutavý, dobře i když trochu složitěji se čte a čtenář si z něj odnese mnoho myšlenek. A závěr knihy je něco, na co jen tak nezapomenete.

Komentáře (0)