O královně duchů

recenze

Píseň stínů (2018) / MilenneWaver
O královně duchů
Liesl v prvním díle obětovala vše, aby se mohla vrátit ke svému životu na zemi, ať už svou korunu, lásku nebo nový domov. Ale netušila, že bude muset zaplatit mnohem více. Protože staré právo je zamotané a plné tajemství, které se brzy obrátí proti ní. Píseň stínů, pokračování knihy Píseň zimy, vaše srdce rozcupuje na kousíčky.

Po svém odchodu, se Liesl jakkoliv snažila myšlenkám na krále duchů vyhýbat. Přesto, jako kdyby byl všude a pronásledoval ji na každém kroku. Ale je to jen jedna z mála Liesliných starostí. Její bratr se změnil, zchladl a vzdálil se nejen od své rodiny, ale především od ní. A ke všemu se bariéra mezi světy začala tenčit a je jen na Liesl, aby zabránila katastrofě, kterou vytvořila.

Vtipné je, že největší plottwist na čtenáře, si autorka připravila ještě před začátkem knihy, kde v několika stránkách vysvětluje poruchu, kterou Liesl má a vysvětluje se tím tak i její neustále měnící se povaha. Ačkoliv je v dnešní době bipolární porucha poměrně běžný pojem, zasazení této poruchy do doby, ve které se tato série odehrává je jednak velmi fascinující, ale svým způsobem i kouzelné. Autorka si umí skvěle hrát se slovy a s metaforami, takže jakoukoliv vážnost oné nemoci brzy nahradí čistá fantazie a kouzla.

Ale zjištění Lieselina skutečného stavu má více než jednu výhodu. Tentokrát už si ve čtení snadno všimnete jakékoliv změny v jejím chování, které bych nemohla popsat jinak, než jako aprílové počasí.

Co se týče vedlejších postav, zde si své místo vybojoval především Josef, který získal i vlastní části. A je úchvatné sledovat vývoj jeho postavy, i když vám to láme srdce.

Děj se s prvním dílem srovnat nedá. Zatímco první byl skutečně pohádkový a dobrodružný, v tomhle se děj točí kolem Liesl a Josefa a jejich hledání sebe samotných. Bohužel, zápletka s králem duchů je až na druhé koleji, což znamená, že se v knize objeví jen párkrát a na příliš akce se nedostane.

Ptáte se tedy, nač se těšit? Rozhodně na hromadu syrových emocí, které při čtení budete potkávat. Zbožňuji autorčino psaní, které působí tak realisticky, až vám občas ukápne pár slz.

Pouze jediná část knihy mě nenadchla tak jako první díl nebo zbytek této knihy. Zakončení. Čekala jsem, že bude více rozepsané a dobře propracované, ale autorka si s tím těžkou hlavu nedělala. Konec tak přichází jednak poněkud nečekaně, ale hlavně příliš rychle.

Pokud se vám líbil první díl, jsem si dost jistá, že ani Písní stínů nebudete zklamaní. Je to velmi dobré pokračování, po kterém možná budou vaše city naprosto zničené, ale věřte mi - stojí to za to.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Píseň stínů recenze