O jinosvětě

recenze

Kniha se skvělou atmosférou, která se potuluje kdesi na pomezí magického realismu a čiré magie.

Hlavní hrdina, Piranesi, obývá podivný jinosvět, prostor mnoha soch a sálů, z nichž některé jsou periodicky zaplavované vodou. Jeho interakce s okolím v čtenáři vyvolávají mnoho otázek: vidíme skutečnost? Nebo je Piranesi šílený? Jsme v nějaké virtuální realitě? Tato dezorientace je báječná, protože rozehrává při čtení úplný strom možností.

Tento strom musí být nakonec prořezán, jinak bychom z četby nejspíš mnoho neodnesli. Autorka naštěstí umí přijít z řešením, které kouzelnost první části knihy neodkouzlí, ale naopak přikouzlí. Nechtěl bych prozradit víc než to. Každopádně enigmatická situace je vysvětlena, dojde k pay-off, aniž by bublina splaskla.

Příběh patří mezi ten druh, v němž protagonista má amnesii, což umožňuje čtenáři být dezorientovaný spolu s ním a spolu s ním skládat dohromady ze střípků a náznaků to, co se vlastně kdysi stalo, že jsou věci tak, jak jsou nyní. Ke čtenáři tak zavane kouzlo anamnesis, rozvzpomenutí, v téměř platónském slova smyslu - jako kdyby svět v němž hrdina žije je náš vlastní rozklížený svět a rozvzpomínání bylo současně postupným vysvobozováním ze zmatku.

Knížka je poměrně krátká a přečte se jedním dechem.

Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkýc... více

Komentáře (0)