Nový svět Abigail Gibbsové

recenze

Abigail, Abigail, s tebou to je jako na horské dráze. Večeře s vampýrem se mi hrozně líbila, dokonce natolik, že mě přiměla k návratu k fantasy. Pokud jste první díl Temné hrdinky četli, jistě mi dáte za pravdu, že ta kniha je sice fantasy, ale přitom realistická a báječně vtipná – takovým tím typicky britským způsobem.

Jenže Růže podzimu je něco úplně jiného. A to opravdu.

Ačkoliv se jedná o druhý díl, začíná ještě před událostmi toho prvního a pokračuje i po jeho konci. Jak je to možné? Zachycuje totiž únos Violet Leeové vampýry z pohledu jiné postavy. V tomto případě z pohledu Autumn Roseové, Čaromocné, která žije v první dimenzi a má o Violet zvláštní živé sny. První dimenze je lehce pozměněná realita našeho světa, v níž všichni vědí o existenci nadpřirozena, ale upřímně je tyhle věci zajímají jenom tehdy, když se dostanou na stránky bulváru (jak trefné!).

Abigail Gibbsová psát umí, to už koneckonců dokázala, ale tentokrát mi přišlo, že si ukousla příliš velké sousto. Popisuje politiku, různé dimenze, vlastně si vymýšlí úplně nový svět. Jenže její psaní je nejjistější a nejlepší právě v těch částech, kde může popisovat důvěrně známé věci, ale svým svěže mladistvým pohledem.

Předvedu vám to názorně.

Autorka popisuje vztah magicky obdařené hlavní hrdinky Autumn s Fallonem, dědicem trůnu Čaromocných (= čarodějů). Je to originální, to ano, jenže nejlepší na tom jsou ty lidské drobnosti, jako když si Autumn prohlíží Fallonovo vypracované tělo – jako to dělá každá náctiletá dívka.

V prvním dílu Temné hrdinky mi ten fantasy prvek nevadil, protože šlo o poměrně jednoduchou romanci mezi lidskou dívkou a vampýrem. V druhém dílu už hrají roli i dimenze, magie, zlí čarodějové zvaní Exterminové a je to trochu chaotické, než se v tom čtenář zorientuje.

Nechci tím říct, že je kniha špatná, to ne – fanoušci fantasy si přijdou na své. Jenom mi přijde, že Abigail Gibbsová má silné stránky jinde a na ty by se měla soustředit spíš.

Nejsem knihou zklamán, spíš zaskočen.

Komentáře (0)