Noční lov

recenze

"Pokud tě někdo sleduje, jsi mrtvý..."

Opět se setkáváme s naší svéhlavou, předpisy porušující, ale oblíbenou inspektorkou Erikou Fosterovou a jejím týmem.

Erika se vrhá do dalšího případu opět po hlavě, má v plánu za každou cenu dostat sériového vraha za mříže, a nic jí v tom nezabrání. Opět nedbá na to, co jí nařídí nadřízení. Pokud věří svému úsudku, tak si jde tvrdě za svým a nepomáhá jí v tom nikdo jiný než naši známí, Mossová a Peterson. Detektivové, kteří ji vždy budou krýt záda, protože věří jejímu úsudku.

Erika se sblížila se soudním patologem Isaacem Strongem a stali se z nich dobří přátelé. Za to se Sparksem a Oakleym navázala, tam kde skončili. Erika, která nestrpí hlupáky, se s nimi několikrát dostala do střetu a díky tomu si z nich udělala své nepřátele (Takže pořád to jsou stejní pitomci, tak jako v prvním díle).

"Ve své práci byl Isaac jedinečný - skvělý forenzní patolog s vynikající kariérou. Měl pod kontrolou každý aspekt svého profesního života a před nikým neuhýbal. V osobním životě se ale cítil bezradný. Stephen Linley převrátil jeho život vzhůru nohama. Stephen ovládal jejich vztah a ovládal i Isaacovy emoce."

I když si myslím, že Marsh má Eriku svým způsobem rád, tak k němu mám hlavně jedno slovo. Vlezdoprdelka. Stojí za svým: "Nadřízený má vždycky pravdu." A byl by rád, kdyby to tak viděla i ona.
Dopadne Erika vraha i přes veškeré překážky? A dočká se vysněného povýšení, které by si zasloužila?

"Před nikým jiným se nedokázala otevřít ohledně smrti svého manžela Marka, jenž zemřel před necelými dvěma roky, jako před Isaacem. A Isaac jí na oplátku vyprávěl o tom, jak ztratil svou životní lásku, Stephena."

Tentokrát jsem vraha znala zhruba od poloviny knihy, ale to příběhu vůbec neubralo, i tak jsem byla napnutá jak kšandy. Hltala jsem každou stránku a čtyřiaosmdesát kapitol uteklo jako voda. Kapitoly jsou opět krátké, takže to šlo jako po másle.

"Hej! Co to děláte? Au!" zaječel. Mossová mu strčila dva prsty v rukavici do pusy a vrazila mu je hluboko do krku. Zprudka se předklonil a vyzvracel se na chodník. Erika i Mossová stihly uskočit."

Robert Bryndza se zařadil mezi mé oblíbené autory. Píše velmi čtivě, velmi těžko se od knihy vzdalujete, prostě musíte a musíte číst. Není zde nic navíc, všechny kapitoly, věty, slova i písmena do knihy prostě patří. A já se ani na chvilku nenudila.

"Ale no tak, detektive šéfinspektore Fosterová! Něco jsem si o vás zjistila. Patřila jste k hvězdám policie. Máte diplom z kriminální psychologie. Máte vyznamenání. A v neposlední řadě máte něco společného se mnou."

Tak jako u prvního dílu, tuto knihu doporučím úplně každému kdo má rád napětí. Takže pokud jste fanoušky tohoto žánru, tak hurá do této knihy, ale samozřejmě až po přečtení Dívky v ledu. Dobře, není tak úplně nutné mít přečtený první díl, každá kniha má svou detektivní zápletku, kterou autor uzavře, ale přece se nechcete nechat připravit o perfektní úvod této série.

Já tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku.

Komentáře (0)