Nikdo nemá takovou moc jako ona

recenze

Dcera (2016) / Snow Fairy (128 views)
Nikdo nemá takovou moc jako ona
Eadlyn je žena, která mění dějiny celé Illey. Mění celé tradice monarchie, jejíž představitelem je stále ještě její otec, král Maxon. Ten za své vlády změnil, co jenom šlo, aby se lid měl co nejlépe. Aby vymizely veškeré rozdíly i kastovní systém, díky čemuž to alespoň na nějakou dobu vypadá, že jsou lidé spokojení s tím, že mají vlastní možnost volby. Nicméně i přes veškeré změny ve společnosti, vládě i fungování země, jsou lidé poněkud rozhořčení.
A tak je rozhodnuto o plánu, který by měl jakékoli nepokoje rozptýlit a zabavit předtím, než se najde slušné řešení. Nová Selekce. Generace Selekcí se vždy nesly ve stejném duchu, princ si vybírá manželku. Eadlynin život je ale předzvěstí změn a nových začátků.
A Selekce, kde si Eadlyn bude muset vybrat z 35 mladých mužů, je prvním krokem do neznáma.

Svět Selekce a Illey se nám ještě úplně neuzavřel. Nicméně Dcera s sebou přináší novou kapitolu života královské rodiny. Spousta věcí se změnily. Rebelové přestaly útočit. A princezna Eadlyn, následkyně trůnu, má teď hodně věcí na rozhodování. Nabízí se jí hned 35 mladých srdcí, ale Eadlyn je rozhodnutá být sama. Jako následnice trůnu, má sto procent jistotu, že vedle sebe nikoho nepotřebuje. Co když ale přece jenom potřebuje?


Pokračování série Selekce jsem poměrně netrpělivě očekávala. Po tom, co skončila Selekce z Američina pohledu a milostný trojúhelník mezi Aspenem, Americou a Maxonem došel svého rozřešení, mi zvědavost nedala a náruživost čtení mi představila královskou dceru, nejstarší ze čtyř dětí, Eadlyn.
Eadlyn je zajímavý člověk, ale je tu jedna věc, se kterou jsem se prostě nebyla schopná ztotožnit, ani kdybych chtěla.

Eadlyn je prezentována jako výsada, vyjímka potvrzující pravidlo. První následnice trůnu a první princezna s takovou mocí, že možná převyšuje i moc svého otce. To všechno dohromady tvoří poměrně velké břemeno na bedrech mladé princezny, ale myslím, že ji sláva stoupla do hlavy až příliš. Pravděpodobně k tomu přispěl i život od narození strávený mezi zdmi paláce, kde má člověk úplně všechno. Každopádně Eadlyn je na můj vkus opravdu rozmazlená knižní hrdinka. Při čtení mě to poměrně otravovalo, neustále jsem si opakovala, jak je možné, že to ani maličko nevidí. Na druhou stranu se mi líbilo, že Cassová vytvořila storyline založenou na tom, že Eadlyn postupně poznává všechny aspekty života princezny a následnice, poznává své chyby, přešlapy, avšak i úspěchy. Tohle výrazně můj zážitek ze čtení vyvažovalo.

Kromě maličkého zádrhelu s Eadlyn jsem si jinak Dceru užila stejně jako předchozí díly s Americou. Bylo zajímavé sledovat, jak se postavy za ty roky změnily, dospěly, doslova přetransformovaly svou povahu s tím, že ty nejzákladnější rysy, které je definují, zůstaly dobře patrné. Díky čemuž Dcera působí jako známá věc, i přesto, že se jedná v podstatě o úplně nový příběh.
Jsem každopádně velmi zvědavá, co přinese další díl a jak nová Selekce skončí, jelikož si myslím, že svůj team si mezi chlapci vybere každý. Tato obrácená verze Selekce je příjemně osvěžující a zajímavá a rozhodně se Cass povedlo vybrat skvělé kandidáty, o kterých budete chtít číst.

Komentáře (0)

kniha Dcera recenze