Ničivá bouře nad Smålandem vraha nezastaví

recenze

Při děsivé bouři na počátku roku 2005, kdy se nad jižním Švédskem prohnal ničivý orkán Gudrun, bylo během několika málo hodin zničeno sto miliónů kubíků dřeva a několik lidí přišlo i o život. Statkář Nils Johansson, tak jako ostatní statkářské rodiny, se snaží odklidit vzniklou spoušť. Při práci s motorovou pilou na odklízení padlých kmenů ho zachvacují plameny a uhoří.

O deset let později, na tom stejném místě, statek má již nové majitele, opět požár. Statek lehne popelem a v požářišti je nalezeno ohořelé tělo. V břiše mrtvoly jsou zabodnuté vidle na hnůj, rukojeť shořela, jde o násilný trestný čin.

Na scénu nastupuje vrchní komisařka Ingrid Nyströmová se svým týmem. Problém je, že tělo bylo vystaveno extrémnímu žáru, nelze určit totožnost oběti, dokonce ani pohlaví ne. Ani současní majitelé objektu nejsou k nalezení, aby mohli podat jakékoliv informace. Vyšetřovací tým se nemá čeho chytit, kde začít. Náhle je hlášen další nález svědčící o brutálním trestném činu. Vyšetřovatelé stále postrádají směr, kterým mají pátrat.

Celý příběh je koncipován do dvou časových linií v rozestupu deseti let a sleduje dva nezávislé příběhy. Každá linie má své oběti a vyšetřovatelé záhy zjišťují, že spolu souvisí. Je třeba rozplést dávnou historii statkářských rodin, které několik generací hospodaří v sousedství místa požáru. Problém je, že někteří aktéři již nejsou naživu, někteří se ztratí neznámo kam a nelze je tedy řádně vyslechnout.

Spádu děje určitě pomáhá, že se střídají vyšetřovací taktiky i osobní příběhy jednotlivých členů policejního týmu. Osobně mi seděla komisařka Stina Forssová, Němkošvédka, která je vynikající policistkou, ale má tendenci neustále porušovat pravidla a vyšetřovat na vlastní pěst. A ke všemu ji dohání minulost. Někdo ji sleduje?

Bohužel, ač nerada, mám malou výtku. V některých částech jsou zbytečně dlouhé popisné pasáže. Jazyk a styl popisu je sice velmi barvitý a člověk má pocit, jako by na místě byl. Ale bylo zde hned několik částí, které ne vždy byly důležité pro vlastní příběh. Myslím si, že kdyby v knize nebyly, tak by to příběhu jen prospělo. Je to tedy škoda, protože kniha je jinak velmi čtivá. Některé napínavé pasáže vás nutí číst bez odložení knihy, dokud nedospějí k nějakému vysvětlení. Je zde prostor zapnout mozkové závity, vždyť motiv vražd by se našel u spousty vyšetřovaných.

Kniha od německo-švédské autorské dvojice Voosen a Danielsson V bouřlivé noci patří do série Ingrid Nyström & Stina Forss a je čtvrtou knihou v pořadí. Protože jsem předchozí knihy nečetla, můžu jen odhadovat, že jsou knihy v sérii svázány dalším příběhem na pozadí. Alespoň některé pasáže tomu nasvědčují. A i konec knihy je otevřený dalšímu pokračování v osobní rovině Stiny Forssové.

Během čtení jsem měla několik tipů, kdo je vrahem. Jak plynul příběh, moje tipy se měnily. Myslím, že je kniha velmi dobře vystavěna, dějově napěchována a až do konce můžete přemýšlet, jak to vlastně všechno bylo. A nenechte se mýlit, i když už je jasné, kdo je vrah, všechno může být jinak.

Krimi doporučuji všem, kteří mají rádi spletité detektivní příběhy i drsnou tvář severské krajiny.

Komentáře (0)