Nepravděpodobné, přesto dojemně krásné

recenze

Když jsme ještě věřily na mořské víly (2021) / ciniminisek
Nepravděpodobné, přesto dojemně krásné
Posledních pár měsíců jsem začala holdovat románům pro ženy a proto mi nesměla uniknou novinka od nakladatelství Metafora. Ani jsem neměla přílišné očekávání, zkrátka jsem si chtěla přečíst něco hodného léta a právě nádherná obálka tuto podmínku splňovala.


Příběh se odehrává v prosluněné Kalifornii, kdy se postupem času přesuneme na Nový Zéland. Už samotné vkročení do koutů těchto zemí zaručuje nádherný prožitek. Své vyprávění začíná mladá lékařka a vášnivá surfařka Kit. Zasvěcuje nás do svého života už od raného dětství, které vůbec neměla jednoduché, ba naopak, byla to jedna veliká divočina. Její největší oporou byl chlapec Dylan, kterého si jejich rodina v brzkém věku osvojila a starší sestra Jossie. Jenomže, nejspíš aby se udržela lajna krutého osudu, oba tito lidé zemřeli. Kit zbyla pouze matka alkoholička a oči pro pláč. Patnáct let, tak dlouho se protloukala osamoceným životem, dokud jednoho dne neuvidí v televizi svou dávno pohřbenou sestru Jossie. Vydává se tedy vstříc osudu a možná falešnému duchovi na úplně jiný kontinent, aby konečně uzavřela hluboké rány v srdci… Jenomže, co když se spíš ještě více prohloubí?

To tedy ano! Tento příběh se opravdu vydařil. Je protkaný tajemstvím od první věty a nedá vám spát až do poslední tečky. Čte se úplně sám, stránky rychle ubíhají a ani nevíte jak. Snadný jazyk, zajímavá místa, hluboká tajemství a neutuchající napětí, jak ono to vlastně dopadne. Autorka rozjela více témat k odhalení a díky tomu horlivě čtete, dokud tomu všemu nepřijdete na kloub. Postupně se na řadu dostane i údajně mrtvá sestra Jossie, která ve vyprávění střídá svou sestru Kit. Naskytne se tedy pohled dvou stran a především vysvětlení, které je kolikrát těžké vyjádřit slovy.

Samozřejmě i tento děj má pár much, nad kterými bych mohla spílat, např. nepravděpodobné scény, příliš snadný odchod ze zaměstnání a pár dalších, ovšem nepochybně nad všemi přivřete víčka, poněvadž dojem z příběhu vám to nezmění. Za veliké překvapení v podobě objevující se lásky dávám veliké plus, jelikož jsem ji v tomto kontextu vůbec nečekala. Ovšem, co mě bavilo nejvíce, jsou chvilkové flashbacky, kterými nás obdarovávají oba dva pohledy.

Za mě osobně doporučuji. Na své si přijdou především ženy, které nepotřebují děj plný šťastných chvilek a spousty lásky, poněvadž v tomto příběhu převažuje především stesk a trápení.

Komentáře (2)

kniha Když jsme ještě věřily na mořské víly recenze

ciniminisek
19.08.2021

To jsem moc ráda. Určitě doporučuji, byla jsem spokojena a čtení si opravdu užila.

medlovice
19.08.2021

Mám ji na seznamu , chystám se ji číst a tento článek mě ještě více navnadil. Přesně podle mého gusta.