Nelehké čtení

recenze

Jsou slova, která vlétnou do uší, proletí hlavou a o paměť se ani neotřou. Jiná se v ní na chvíli bezbolestně uvelebí a spokojeně podřimují, dokud nevyblednou.
Vyskytnou se ale i taková slova a události, které raději zasunete na okraj paměti a snažíte se je zatlačit do zapomění. Někdy se to podaří, ale ty vzpurnější občas v nejméně vhodnou chvíli vystrčí růžky a bolestně vám připomenou, že i zdánlivě růžový sad vašeho života má ostré trny.
A někdy přiletí slova, která se vytetují do paměti a zůstanou v ní navždy. Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ni nevymažete nikdy.

Osamělá holčička, dívka a později mladá žena, o které ani nezjistíte její jméno...

Máte chuť knihu odhodit, na druhou stranu nejde knihu odložit a stále čekáte, že se něco změní...

Autorku mám ráda, její knihy se mi zatím všechny líbily, ale tady... omlouvám se, ale tuto ráda mít nebudu. Jsem rodič, jsem matka a tohle pro mne bylo hooodně těžké čtení. Měla jsem strašnou chuť cácorku vytáhnout z jejího úkrytu a poskytnou jí bezpečný domov, který si každé dítě zaslouží... takhle zničit malé dítě...

Pokud máte nějaké splíny, určitě nedoporučuji k přečtení.... kniha je to malá, ale zanechá ve vás toho tolik, že se i po přečtení přistihnete, že na příběh stále myslíte...

Co mne nemile překvapilo, byla velká písmena a obrovské mezery...

Komentáře (0)